Certhia familiaris familiaris - sever a východ areálu druhu v Evropě.
Certhia familiaris macrodactyla - zbytek evropské pevniny.
Certhia familiaris britannica - britské ostrovy.
Certhia familiaris corsa - Korsika.
Certhia familiaris persica - Krym, Kavkaz, severní Írán.
Certhia familiaris japonica - Japonsko.
Certhia familiaris tianschanica - Turkmenistán, Kazachstán, Kirgizstán, záp. Čína.
Certhia familiaris bianchi - Čína.
Certhia familiaris daurica - Sibiř, Čína, Korejský poloostrov.
Certhia familiaris orientalis - Korejský poloostrov.
Certhia familiaris caucasica - Turecko, Arménie, Azejbajdžán, Gruzie, jihozápad Ruska.

V některých systémech je tento druh spojován se šoupálkem americkým (Certhia americana).

12-13 cm, váha 9 g

Šoupálek dlouhoprstý je drobný a štíhlý pták s obloukovitě zahnutým zobákem, o málo kratším než hlava. Vršek těla je tabákově hnědý, bělavě podélně skvrnitý. Spodina je celá bílá s určitým leskem. Na hlavě je výrazný bílý nadoční proužek, čelo a temeno je silně skvrnité (ve zbarvení jsou značné individuální i místní rozdíly, od šedé po červenohnědou). Dráp zadniho prstu je dlouhý (více než 8 mm), obvykle delší než zadní prst. Rýdovací pera delšího ocasu jsou zašpičatělá, kostřec je tmavě okrově rezavý. Ve zbarvení obou pohlaví nejsou žádné rozdíly. Mladí ptáci mají spodek těla zažloutlý, jasně hnědě skvrnitý. Šoupálek dlouhoprstý je velmi podobný Šoupálku krátkoprstému (Certhia brachydactyla), jemné rozdíly se najdou v kresbě na křídlech, ale je zapotřebí fotografie nebo pozorování úplně zblízka. Nejlepším vodítkem je hlas. Zpěv šoupálka dlouhoprstého je hlasitější a delší než u šoupálka krátkoprstého a končí trylkem podobným trylku sýkory modřinky (Parus caeruleus).

Šoupálek dlouhopstý dává přednost lesům jehličnatým a smíšeným se starými stromy, převážně ve vyšších polohách, v horách až po horní lesní hranici. Řidčeji bývá zastižen v lesích listnatých a jiných stromových porostech. Žije i hluboko v nitru porostů. Hnízdí od dubna do července 1-2x ročně. Není pravým dutinovým hnízdičem, vybírá si spíše polodutiny. Hnízdo staví nejčastěji ve štěrbinách, puklinách a zlomech kmenů, za odchlíplou kůrou, v metrech dřeva, dost často i ve štěrbinách mezi prkny a trámy v lesních chatách a boudách. Na tak drobného ptáka je to velká stavba, charakteristická množstvím suchých, nejčastěji smrkových větviček neupraveně naskládaných v prostoru zvolené dutiny. Někdy bývá tento základ vysoký až 40 cm. Teprve na něm je dobře upravené hnízdo z trávy, proužků lýka, mechu a lišejníku. Ve výstelce je často srst a peří. Hnízdo staví převážně jen samička, sama také sedí na 5-7 bílých vajíčkách s jemnými i hrubšími rezavě červenými tečkami, hlavně u tupého pólu. Mladé krmí oba rodiče. Potrava se skládá převážně z hmyzu, jeho larev a pavouků, doplňkově jsou zastoupena i semena. Charakteristický je i jeho pohyb po stromech, šplhá klikatě vzhůru po kmenech, a z koruny pak slétá k patě sousedního stromu.

V Eurasii žije od Španělska přez Kavkaz, Himálaj, Ťan-Šan a Sibiř do Koreje a Japonska. Je převážně stálý, na podzim a v zimě přelétavý, přidružuje se k hejnkám sýkor.

Hnízdí téměř na celém území,početnější je od středních poloh po horské lesy,místy se vyskytuje až po horní hranice lesa.V letech 2001-03 u nás hnízdilo 300-600 tisíc párů,velikost populací je stabilní.
Rovněž populace v Evropě jsou stabilní a považované za zabezpečené,na celém území žije více než 5,7 milionu párů.