Výrazný pohlavní dimorfismus (dvojtvárnost) se projevuje ve velikosti, zbarvení i délce srsti. Dospělí samci mohou vážit až 40 kg. Mají dlouhé šedé chlupy na ramenou a červenavý obličej.

Obývají skaliska a hornaté oblasti. Na stromy lezou jen málo. Sdružují se do tlup. Obvykle mají několik desítek někdy až set členů. Ve stádě neomezeně vládne nejsilnější samec. Ten zde neomezeně vládne a vyžaduje od všech členů skupiny poslušnost. Pokud některý člen překročí meze je samcem potrestán. Každý jedinec má své přesné zařazení v tlupě. Vedle vedoucího samce mají vysoké postavení říjné samice a samice s nejmenšími mláďaty. V případě nebezpečí se všichni samci postaví nepříteli na odpor. Jejich největším nepřítelem jsou levharti, kteří je s oblibou loví. Na dospělého samce si však netroufnou a jejich kořistí se stávají většinou samice a mláďata. Živí se nejrůznější rostlinnou potravou. Loví i drobné savce, plazy a hmyz.

Vyskytuje se v Etiopii, Somálsku a na jihu Arabského poloostrova.

Ve starém Egyptě byli považováni za posvátná zvířata. Často jsou námětem maleb a po jejich smrti je i balzamovali.

Pro jejich chov jsou vhodné volné venkovní výběhy hrazené příkopem, elektrickým ohradníkem nebo silným pletivem. Na ukrytí jim postačuje pouze vytápěná ubikace. Všechno zařízení musí být velmi pevné vzhledem k jejich obrovské síle. Dospělí samci mohou být nebezpeční i pro člověka. V případě obrany stáda se nezaleknou a obvykle celá skupina zaútočí na nepřítele.
Chovají se ve skupinách s jedním vůdčím samcem 5-10 samicemi a mláďaty. Březí jsou okolo půl roku. Samice v říji mají silně zduřené okolí pohlavních orgánů. Mláďata mají tmavé zbarvení a růžový obličej. Pohlavně dospívají ve 4-5 letech, samice dříve než samci. Krmí se stejně jako makakové. Dostávají nejrůznější ovoce a zeleninu. Dále se jim přidává vařená rýže, pečivo, ovesné vločky, tvaroh, vařené maso a kuřata. V zoologických zahradách jsou častými chovanci.