Klobouk 15–60 mm, sklenutý, na středu s hrbolkem, slabě hygrofánní, na okraji s tmavším pásem, s rezavě hnědými až černohnědými chlupy, na středu klobouku krátkými, postavenými kolmo k pokožce, směrem od středu se prodlužujícími a na okraji klobouku dosahujícími délky až 2,5 mm, polehlými, s konci propletenými mezi sebou; podklad je skořicově hnědý, za sucha vybledající až do šedobílé barvy, vzhledem k tmavě zbarveným chlupům se však zdá celý klobouk tmavohnědý až černohnědý. Lupeny břichaté, uprostřed až 8 mm vysoké, čistě bílé. Třeň 40–70 × 5–10 mm, směrem dolů se nejdříve mírně ztenčuje a pak rozšiřuje v silně ztluštělou, až 15 mm širokou vřetenovitou část, na bázi s dlouhým kořenujícím výběžkem, ponořeným hluboko v substrátu, na bělavém až žlutavém podkladě po celé délce (včetně kořenujícího výběžku) porostlý tmavě hnědými brvami, nahoře řidšími, směrem dolů hustějšími, takže se zdá, jakoby třeň byl dole černohnědý.

Slizečka chlupatá je saprotrofní, lignikolní, jednotlivě nebo ve skupinách rostoucí druh vázaný na kořeny jedle bělokoré (a dalších druhů jedlí) a smrků; jedinou v literatuře uváděnou výjimkou je nález z Lichtenštejnska, kde byla sbírána na opadlé větvi buku. Podle Fellnera je charakteristickým druhem orchideových bučin, jedlových bučin a jedlin ze svazu Abietion a podsvazů Cephalanthero-Fagenion a Eu-Fagenion, často na vápenci. Podrobný ekologický rozbor lokalit v ČR ukázal, že ekologická valence tohoto druhu je daleko širší. Roste na dřevě jak smrků, tak i jedlí v přirozených i zcela umělých porostech na vápnitých i kyselých půdách. Na některých lokalitách je dokonce jako substrát uveden listnáč. Ve všech případech je však na stanovišti přítomen i smrk, takže růst z jeho kořenů není vyloučen.

Slizečka chlupatá je zaměnitelná pouze za slizečku dlouhonohou (X. pudens), která je šedě, šedohnědě až skořicově hnědě zbarvená, má kratší, pouze do 1 mm dlouhé chlupy a liší se i mikroskopicky tlustostěnnými cystidami na vrcholu obvykle s krystalky.

Slizečka chlupatá je v Evropě známa z ČR, Francie, Chorvatska, Itálie, Lichtenštejnska, Maďarska, Německa, Polska, Rakouska, Rumunska, Ruské federace, Řecka, Slovenska, Slovinska, Španělska, Švýcarska, Turecka a Velké Británie. Mimoto byla sbírána v Alžírsku, asijské části Turecka a západní Asii (Kavkaz).
Druh byl během průzkumu ověřen na 13 lokalitách v ČR (v Čechách Malá Buková, NPR Chlumská stráň, Nebřeziny, NPR Ve Studeném, EVL Údolí Lužnice a Vlásenického potoka, Přírodní park Les Včelný, Orlické Podhůří – Říčky, PR Sutice, na Moravě PR Suchá Dora, PR Tesák, Pod Tisůvkem, PP Zhořská mokřina, NPR Vývěry Punkvy). Zcela určitě se však na území ČR nachází na více lokalitách.
V naší republice byl tento druh historicky nalezen asi na necelé padesátce lokalit. I když se podle počtu ověřených lokalit zdálo, že druh výrazně ubývá, domnívám se, že situace není tak kritická a stále je na našem území dostatečný počet stanovišť s potenciálním možným výskytem tohoto druhu. Ale stále je nutné jej považovat za vzácný.

Druh tvoří plodnice obvykle od druhé poloviny července do konce října, ale ojediněle byl sbírán už na konci června a v první polovině listopadu.