CZ EN
HLEDAT  
Mapování druhů

Profil taxonu

druh

slizečka chlupatá
Xerula melanotricha Dörfelt

říše Fungi - houby »  třída Agaricomycetes - stopkovýtrusé »  řád Agaricales - pečárkotvaré »  čeleď Physalacriaceae »  rod Xerula - slizečka

Vědecká synonyma

Oudemansiella melanotricha (Dörfelt) M.M. Moser

Další jména

= penízovka chlupatá

Obrázky

Taxon v check-listech zemí*

* Výčet zemí nemusí být kompletní

Popis

Klobouk 15–60 mm, sklenutý, na středu s hrbolkem, slabě hygrofánní, na okraji s tmavším pásem, s rezavě hnědými až černohnědými chlupy, na středu klobouku krátkými, postavenými kolmo k pokožce, směrem od středu se prodlužujícími a na okraji klobouku dosahujícími délky až 2,5 mm, polehlými, s konci propletenými mezi sebou; podklad je skořicově hnědý, za sucha vybledající až do šedobílé barvy, vzhledem k tmavě zbarveným chlupům se však zdá celý klobouk tmavohnědý až černohnědý. Lupeny břichaté, uprostřed až 8 mm vysoké, čistě bílé. Třeň 40–70 × 5–10 mm, směrem dolů se nejdříve mírně ztenčuje a pak rozšiřuje v silně ztluštělou, až 15 mm širokou vřetenovitou část, na bázi s dlouhým kořenujícím výběžkem, ponořeným hluboko v substrátu, na bělavém až žlutavém podkladě po celé délce (včetně kořenujícího výběžku) porostlý tmavě hnědými brvami, nahoře řidšími, směrem dolů hustějšími, takže se zdá, jakoby třeň byl dole černohnědý.

Ekologie

Slizečka chlupatá je saprotrofní, lignikolní, jednotlivě nebo ve skupinách rostoucí druh vázaný na kořeny jedle bělokoré (a dalších druhů jedlí) a smrků; jedinou v literatuře uváděnou výjimkou je nález z Lichtenštejnska, kde byla sbírána na opadlé větvi buku. Podle Fellnera je charakteristickým druhem orchideových bučin, jedlových bučin a jedlin ze svazu Abietion a podsvazů Cephalanthero-Fagenion a Eu-Fagenion, často na vápenci. Podrobný ekologický rozbor lokalit v ČR ukázal, že ekologická valence tohoto druhu je daleko širší. Roste na dřevě jak smrků, tak i jedlí v přirozených i zcela umělých porostech na vápnitých i kyselých půdách. Na některých lokalitách je dokonce jako substrát uveden listnáč. Ve všech případech je však na stanovišti přítomen i smrk, takže růst z jeho kořenů není vyloučen.

Možné záměny

Slizečka chlupatá je zaměnitelná pouze za slizečku dlouhonohou (X. pudens), která je šedě, šedohnědě až skořicově hnědě zbarvená, má kratší, pouze do 1 mm dlouhé chlupy a liší se i mikroskopicky tlustostěnnými cystidami na vrcholu obvykle s krystalky.

Rozšíření

Slizečka chlupatá je v Evropě známa z ČR, Francie, Chorvatska, Itálie, Lichtenštejnska, Maďarska, Německa, Polska, Rakouska, Rumunska, Ruské federace, Řecka, Slovenska, Slovinska, Španělska, Švýcarska, Turecka a Velké Británie. Mimoto byla sbírána v Alžírsku, asijské části Turecka a západní Asii (Kavkaz).
Druh byl během průzkumu ověřen na 13 lokalitách v ČR (v Čechách Malá Buková, NPR Chlumská stráň, Nebřeziny, NPR Ve Studeném, EVL Údolí Lužnice a Vlásenického potoka, Přírodní park Les Včelný, Orlické Podhůří – Říčky, PR Sutice, na Moravě PR Suchá Dora, PR Tesák, Pod Tisůvkem, PP Zhořská mokřina, NPR Vývěry Punkvy). Zcela určitě se však na území ČR nachází na více lokalitách.
V naší republice byl tento druh historicky nalezen asi na necelé padesátce lokalit. I když se podle počtu ověřených lokalit zdálo, že druh výrazně ubývá, domnívám se, že situace není tak kritická a stále je na našem území dostatečný počet stanovišť s potenciálním možným výskytem tohoto druhu. Ale stále je nutné jej považovat za vzácný.

Fenologie

Druh tvoří plodnice obvykle od druhé poloviny července do konce října, ale ojediněle byl sbírán už na konci června a v první polovině listopadu.

Literatura

Antonín V. (2009): Distribution and ecology of Xerula melanotricha (Basidiomycetes, Physalacriaceae) in the Czech Republic. – Acta Musei Moraviae, Scientiae biologicae, 94: 127–135.
Dämon W., Krisai-Greilhuber I. (2016): Die Pilze Österreichs. Verzeichnis und Rote Liste 2016. Teil Makromyzeten. ‒ Österreichische Mykologische Gesellschaft, Wien.
Dörfelt H. (1979): Taxonomische Studies in der Gattung Xerula R. Mre. – Feddes Repertorium 90: 363–388.
Fellner R. (1995): Slizečka chlupatá. – In: Kotlaba F., ed., Červená kniha ohrozených a vzácnych druhov rastlín a živočíchov SR a ČR. Sinice a riasy, huby, lišajníky, machorasty, díl 4., p. 69–70, Bratislava.
Kotlaba F. (2001): První nálezy pozoruhodné lupenaté houby slizečky chlupaté (Tri-cholomataceae) v jižních Čechách a její rozšíření v Česku a na Slovensku. – Sborník Jihočeského Muzea v Českých Budějovicích, Přírodní Vědy, 41: 15–22.
Ronikier A. (2003): Revision of the genus Xerula Maire (Basidiomycetes, Agaricales) in Poland. – Acta Societatis Botanicorum Poloniae 72(4): 339–345.

Na Biolibu probíhá mapování výskytu tohoto taxonu v České republice a pokud jste se s ním v přírodě setkali, rádi Vaše pozorování zaznamenáme do databáze mapování výskytu.

Možné záměny

Xerula pudens (Pers.) Singer - penízovka dlouhonohá

Biotopy

Mapy rozšíření

Odkazy a literatura

CZ Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy, Academia Praha, 624pp [jako Xerula melanotricha Dörfelt]
Datum citace: 11. květen 2013
CZ Holec J. & Beran M. [eds.] (2006): Červený seznam hub (makromycetů) České republiky, Příroda, Praha, 24: 1-282. [jako Xerula melanotricha Dörfelt]
Datum citace: 4. srpen 2012
CZ Slavíček J. (ed.) (2014-2018): Číselník hub České republiky 2018, Česká vědecká společnost pro mykologii [jako Xerula melanotricha Dörfelt]
Datum citace: 23. listopad 2019

Možnosti podílení se na BioLibu

Jste-li v systému přihlášení, můžete k libovolnému taxonu přidat jméno či synonymum v libovolném jazyce (a nebo tak navrhnout opravu jména chybného), popisy taxonu nebo další podtaxony.

Přidat záznam o pozorování
Komentáře


Vysvětlivky

g Dg - diagnostický druh

r Rar - vzácný druh s charakteristickým výskytem na stanovišti