V první fázi sbíráme údaje o 87 druzích hub, které jsou navrženy k ochraně. Jejich seznam byl připraven členy České vědecké společnosti pro mykologii (ČVSM) na žádost Agentury ochrany přírody a krajiny v souvislosti s přípravou novely vyhlášky. Některé z těchto taxonů jsou součástí stávající vyhlášky, a patří tedy mezi zvláště chráněné druhy již nyní, jiné jsou k ochraně zatím jen navrženy. Na tomto souboru 87 druhů budou také pro Ministerstvo životního prostředí modelovány monitorovací a managementové metody v rámci projektu TAČR TITBMZP710 Metodika druhové ochrany hub, a to i na základě dat získaných z veřejného mapování. Zjištěné údaje mají kromě odborného využití význam i pro rozšiřování Nálezové databáze AOPK ČR, kam budou data průběžně exportována.

V budoucnu bychom rádi mapování hub rozšířili i na další druhy tak, aby mohlo sloužit jako podklad pro druhé vydání Červeného seznamu hub ČR. Jeho první verze vznikla již před více než dvanácti lety (Holec et Beran 2006) a existuje stále naléhavější potřeba vydání nového.

V dalším textu budeme hovořit prakticky jen o tzv. velkých houbách – makromycetech, které tvoří makroskopické, tedy pouhým okem viditelné útvary (plodnice i stromata).

Houby jsou z hlediska sledování jejich výskytu v České republice opomíjenou skupinou – a to navzdory jejich značné popularitě u široké veřejnosti. U většiny druhů lze pozorovat, a tedy i mapovat, pouze výskyt útvarů sloužících k rozmnožování (plodnic), zatímco samotné „tělo“ hub tvořené mikroskopickým myceliem je běžnými metodami nepozorovatelné a skrývá se v substrátu (v půdě u terestrických druhů, ve dřevě u hub dřevožijných). Období tvorby plodnic je u mnoha druhů poměrně krátké a vysoce závislé na počasí (zejména průběhu srážek a teplot). Navíc k němu leckdy dochází nikoliv každý rok, ale ve víceletých intervalech. Trvání samotných plodnic pak sahá od několika hodin (např. u některých drobných druhů hnojníků) přes jeden až dva týdny u většiny masitých pozemních hub až po desetiletí u mnoha vytrvalých dřevních hub (např. troudnatců a ohňovců).

Z výše uvedených příčin je tedy logicky sledování výskytu hub oproti např. cévnatým rostlinám, lišejníkům či mechorostům mnohem obtížnější.

Pro účely mapování je samozřejmě nejdůležitější mít jistotu, o jaký druh se jedná. Značná část našich druhů hub je poznatelná jen s použitím mikroskopu, ale většina z 87 mapovaných druhů je minimálně odborníkem rozlišitelná i v terénu nebo podle fotografie. Velmi žádoucí až nezbytná je tedy dobrá fotodokumentace, pokud možno několik dobře zaostřených fotografií v přirozeném světle, nejlépe z několika různých úhlů. Ještě spolehlivější je kombinace fotografie a usušení vzorku plodnice, tedy vytvoření tzv. exsikátu. Jeho příprava je relativně snadná – celá (u drobnějších druhů) nebo na poloviny či větší kusy (ca do 3 cm tloušťky) rozkrojená plodnice se usuší volně na vzduchu, na topení nebo nejlépe v sušičce na ovoce (teplota by neměla překročit 40–50 stupňů). V případě nálezu většího množství plodnice lze odebrat přiměřeně několik nejlépe různě starých plodnic. Důležité je odebrat plodnici celou, včetně bazální části (a u hub rostoucích na dřevě nejlépe s malým kouskem substrátu pro možnost dodatečného mikroskopického ověření druhu dřeviny). Takto usušený materiál může být uložen ve veřejném herbáři a jeho druhová identita může být kdykoliv potvrzena. V případě, že je takto připravený materiál k mání, lze jej vhodně zabalený zaslat na adresu uvedenou na konci této stránky.

Pozor! Sběr plodnic a příprava sušených vzorků se týká jen druhů, které v současnosti nejsou chráněné. Plodnice zákonem zvláště chráněných druhů se nesmí bez zvláštní povolenky od orgánu ochrany přírody trhat ani jinak poškozovat.

Nálezy, které nejsou zdokumentované některým z výše uvedených způsobů, je možné zohlednit jen v případě, že nálezce/mapovatel má prokazatelně velké zkušenosti s určováním hub. Proto – a také kvůli případným doplňujícím otázkám – je vhodné zanechat na sebe kontakt (e-mail, telefon...).

Kromě identity druhu (či údajů, které by odborníkům umožnily jeho určení), je nezbytné ke každému hlášení připojit i další údaje, bez nichž záznam není plnohodnotný. Jde především o místo nálezu či pozorování – jednak je třeba uvést místo nálezu z mapy (a ideálně v poznámce uvést, jak asi přesné je určení místa), jednak je vhodná i slovní specifikace (obec, místní název, katastrální území, okres apod.), dále biotop a substrát – dle vlastních znalostí („vzrostlý smrkový les, na pařezu neznámé dřeviny“, ale také „acidofilní bučina, na zemi mezi mechy z rodu ploník“ či „v parku pod břízou“); čím podrobnější údaje, tím lépe. Nemělo by chybět ani datum pozorování a jméno (či případně kontakt) pozorovatele.

Nahlášený údaj bude co nejdříve správcem verifikován a poté se objeví v přehledové síťové mapě u příslušného druhu. Získané údaje budou po zpracování předány do Nálezové databáze ochrany přírody (NDOP) a kompetentní orgány je budou moci využívat tam, kde se zohledňují i zájmy ochrany přírody (např. při povolovacích řízeních apod.). Zároveň mohou údaje z tohoto mapování sloužit i jako cenná zdrojová data pro odborné mykology.

Účast na veřejném mapování nikoho nezprošťuje povinnosti dodržovat elementární zásady a ustanovení ochrany přírody – tedy neničit plodnice zvláště chráněných druhů ani jimi obývané biotopy a také dodržovat podmínky pro vstup a pohyb ve zvláště chráněných územích – a správci nenesou žádnou zodpovědnost za způsob získávání dat účastníky mapování z řad veřejnosti.

Poštovní adresa pro zasílání usušených plodnic:

Mgr. Daniel Dvořák
Ústav botaniky a zoologie
Přírodovědecká fakulta MU
611 37 Brno

Pokud chcete mapování výskytu hub podpořit, můžete na svůj web umístit jednu z ikonek s odkazem na mapování: