Jedle - dřevina smíšeného lesa
(21.9.2003 19.14, Milan Košulič st.)
Jedle s bukem
Všeobecné hodnocení buku jako "matky lesa" se, podle HORNDASCHova názoru (1993), v prvé řadě týká jeho úzkého vztahu k jedli. Proto DRESCHER nazval buk "matkou jedle", zatímco MINUTIILLO (1978) přisoudil jedli roli "otce lesa" pro její nepopiratelné vlastnosti: vysokou stabilitu proti větru, velký růstový potenciál, odolnost proti zastínění aj. Ve vztahu buku k jedli je třeba zdůraznit zejména tyto skutečnosti:
1. kořenová konkurence mezi oběma dřevinami je velmi malá, protože kořenový systém buku se rozkládá podstatně výše než jedle; to je tím výraznější, čím je půda těžší;
2. zásobování jedle srážkovou vodou je ve smíšení s bukem mnohem lepší než se smrkem, protože:
* smrk transpiruje 3× více než jedle (NEGER 1907),
* intercepční ztráty u smrku jsou 26%, u olistěného buku jen 8%; stékání vody po kmeni buku je 15× vyšší než u smrku (proto jsou ztráty vody intercepcí příměsí buku k jedli značně sníženy), KREUTZER (1981),
* v důsledku hladkého kmene a listů buku spadne až k půdě pod bukem 65-75% srážek již při slabém dešti; z ročních srážek 1000 mm pronikne k půdě pod jedlí 600 mm, pod bukem 800 mm.
SCHEIFELE (1965) zdůrazňuje biologické a pěstební přednosti buku jako "matky lesa" a zvláště také jeho význam pro usnadnění přirozené obnovy jedle. Dále pokračuje: "Buk byl v minulosti silně vytěžen, takže často vznikly čisté jedlové porosty. Dnes jsme však poznali, že přimíšení buku k jedli je pěstebně výhodné a především usnadňuje přirozenou obnovu jedle. Mimoto se ale také ukázalo, že ztráty jedle v suchých letech byly menší, když k ní byl přimíšen buk. Proto se dnes požaduje přimíšení buku k jedli."
MARTIN (1830) napsal: "...Zatím se pozoruje, že zejména jedle se vyskytuje smíšena s bukem a tomuto smíšení se velmi dobře daří. Takové jedle mají v bukových porostech mimořádně rychlý a velký výškový a tloušťkový růst..."
HEGER (1949): "...Je také třeba si povšimnout, že jedle je od přírody vázána na společenstvo s bukem. Máme proto stále dbát na to, aby jedle odrůstala v okruhu vlivu buku..."
BREUNLIN (1951/1952): "...Jedle se vyskytuje v přirozeném společenství s bukem. Kde vymizí buk, je nevyhnutelný úbytek i jedle. Jedlový problém je proto problém listnáčů..."
OFFNER (1952) o ústupu jedle v lese Pforzheim: "S opětovným návratem jedle musí jít ruku v ruce návrat buku. Jeho novému pěstování přirozenou a umělou obnovou, podsadbami a předsadbami je nutné věnovat zvláštní pozornost, neboť je vhodnou dřevinou k jedli jako žádná jiná a poskytuje jedli při zmlazování cennou ´přípřež´...."
EHLERS (1956) o jedli v atlantickém klimatickém klínu: "Trvale dobrým růstem se jedle vyznačuje na stanovištích Handewittwer jen s příměsí listnáčů; přitom jim zde všeobecně přísluší jen pomocná úloha...Nakonec byl ukázán asi 87letý jedlový porost (ze síje 1869) s podúrovňovým a meziúrovňovým bukem, v němž od roku 1938 probíhalo bujné zmlazení jedle..."
celý článek a podrobnosti na stránkách Přírodě Blízké Lesnictví:
http://pbl.fri13.net/index.php?mod=clanky&id=39