Klobouk 3 - 25 cm v průměru, v mládí nejdříve skoro kulovitý, zakrátko polokulovitý, později polštářovitě vyklenutý a poduškovitý, nakonec téměř plochý, dosti dlouho s pokožkou přesahující okraj. Tlustomasý, jemně plstnatý, živě červenooranžový, hnědočervený, někdy i tmavě červený, vybledající ale i žlutooranžový, světle oranžově okrový. Za sucha matný.za vlhka mastný, deštěm a stářím olysává.
Rourky v mládí bělavé až 3 cm dlouhé úzce připojené ke třeni, pak našedlé a ve stáří s olivovým odstínem. Po porušení vínově červenají. Póry drobné, barvy bílé až smetanové a na otlaku lehce hnědnou.
Třeň 5 - 20 cm vysoký, 1 - 6 cm tlustý, téměř válcovitý, dole často širší, tuhý, v dospělosti nahoře ztenčený, plný, na bělavém až bělavě smetanovém podkladě hustě pokrytý v mládí přitisklými bělavými později odstálými nahnědlými až červenohnědými šupinkami, často síťovitě sestavenými, otlačením pomalu černají.
Dužnina v mládí tvrdá, ale šťavnatá, bílá až smetanová, na řezu zprvu šedofialovějící, pak s červenými nebo hnědavějícími odstíny, pouze ve spodní části třeně zelenomodrající. Po zaschnutí černá.Ve stáří klobouk měkne a třeň dřevnatí. Vůně slabě houbová, chuť příjemná.
Výtrusný prach okrově hnědý, výtrusy jsou vřetenovité, barvy žlutohnědé, velikosti 13-17 x 4-5 µm.

Výskyt květen až listopad listnaté a smíšené lesy, stromořadí u cest, osikové mlází na bohatých hlinitých i písčitých, nevápenatých půdách pod osikami někdy i pod topoly.

Jedlý.

Křemenáč březový (Leccinum versipelle) mající od mládí na třeni černé šupiny, nemá tak červený klobouk a roste pod břízami, je jedlý.
Křemenáč smrkový (Leccinum piceinum), rostoucí pod smrky, rovněž jedlý.
Křemenáč dubový (Leccinum quercinum), který má tmavší červenohnědý klobouk, rezavě hnědé šupiny a roste v dubinách. Je jedlý.
Kozák březový (Leccinum scabrum) = kozák skořicový Leccinum subcinnamomeum roste pod břízami, ale má neměnnou dužninu a šupinky bez červeného nádechu. Je jedlý.
Křemenáč borový (Leccinum vulpinum) který roste pod borovicemi a je jedlý.

Někdy se uvádí varieta křemenáč krvavějící (Leccinum aurantiacum var. sanguinescens) u kterého je klobouk i šupiny krvavě červené je jedlý.

V mládí lahodný, v kuchyni všestranně použitelný, vhodný i k nakládání do octa a sušení. Výborný je s vejci, makaróny a sýrem, jako řízek, nebo je z něho chutná i smetanová omáčka.
Může se prodávat na trhu, je to kodexová houba.
Někteří autoři z tohoto druhu vyčleňují křemenáč bělotřeňový Leccinum albostipitatum. Tento má mít klobouk barvy pomeranče a čistě bílou nohu. Pouze ve stáří může být třeň o něco tmavší.