váha 8-17 g, délka 67-87 mm,

Navzdory druhovému českému jménu nemá výhradně černé, ale černobílé zbarvení srsti, přičemž jak tmavý hřbet, tak i světlé břicho mívají mnohdy stříbřitý nádech. Na první pohled tedy připomíná o něco menšího rejsce vodního, od něhož se liší jen nepříliš výraznými znaky (spolehlivé rozlišení obou druhů vyžaduje určité zkušenosti). Jsou to zejména slaběji vyvinuté kýly z tuhých brv na zadních končetinách a na spodu ocasu, které u mnohých jedinců zcela chybějí (ale pozor, totéž lze pozorovat u velmi mladých jedinců rejsce vodního!). Nejspolehlivěji se proto dají oba druhy rozlišit podle některých tělesných rozměrů, zejména LTp a LC. Zatímco u rejsce vodního jsou zadní tlapky téměř vždy delší než 17 mm (obvykle 18-19 mm), u rejsce černého mívají nejčastěji 15-16 mm a zcela výjimečně se blíží k 17 mm. Pokud jde o délku ocasu, u rejsce vodního obvykle naměříme 50-75 mm a u rejsce černého 40-52 mm. České druhové jméno „černý“ je tudíž nevhodné a někdy až matoucí (příhodnější by bylo „menší“ nebo „mokřadní“).

Vyskytuje se ve středních a jižních oblastech Evropy až po východní Ukrajinu a povodí Donu. Severní hranice jeho areálu rozšíření probíhá Německem, Polskem a evropskou částí Ruska.

U nás byl zpočátku považovaný za druh vzácný, dnes však víme, že s výjimkou nížin (střední a východní Polabí, velká část Dolnomoravského úvalu aj.) žije na většině našeho území, přičemž těžiště výskytu leží v pahorkatinách, vrchovinách a podhorských oblastech.

Na počátku 20. století byly popsány, shodou okolností ve stejném roce, dva podobné druhy rodu Neomys – Neomys anomalus Cabrera, 1907 ze Španělska z okolí Madridu a Neomys milleri Mottaz, 1907 ze švýcarských Alp. Následně se ujala koncepce jediného druhu Neomys anomalus s více poddruhy včetně N. a. anomalus a N. a. milleri (např. Ellerman & Morrison-Scott 1966). Nedávné molekulárně genetické výzkumy však ukázaly, že oba taxony představují oddělené vývojové větve a náleží jim tudíž samostatný druhový status (Igea et al. 2015, Querejeta & Castresana 2018). Při tomto pojetí je výskyt Neomys anomalus omezený pouze na Pyrenejský poloostrov jižně od Pyrenejí (lze navrhnout český název rejsec iberský), zatímco Neomys milleri pokrývá zbývající část prvotního areálu. Pro naše populace je tudíž platný druhý z uvedených vědeckých názvů. V současné době není přijetí této změny ještě jednotné, zatímco např. ČS IUCN nadále používá Neomys anomalus pro všechny evropské populace, připravovaná nová verze evropského atlasu savců (Atlas of European Mammals) už respektuje rozdělení na dva druhy (Mitchell-Jones 2016), což akceptujeme i v tomto atlasu.

V návaznosti na změnu vědeckého názvu tohoto rejsce se jeví jako potřebné nahradit i jeho české pojmenování, neboť do sud používané druhové jméno „černý“ je značně zavádějící. Jeho základní zbarvení je kontrastně černobílé (svrchu černé, vespod bílé) podobně jako u typických jedinců rejsce vodního, zároveň však není z našeho území známý jediný případ jedince s tmavým zbarvením spodní části těla, což u rejsce vodního není naopak nic výjimečného (např. Zejda & Klíma 1958, Bárta & Tyrner 1971). Právě tato skutečnost je příčinou časté záměny obou druhů, a to tím spíš, že morfologické a metrické rozdíly příliš výrazné nejsou. Jde zejména o celkově menší velikost (v dospělosti) a kratší ocas i zadní tlapky.

Název „rejsec černý“ navrhli jako první Hanzák & Rosický (1949) bez jakéhokoli zdůvodnění a stejné adjektivum následně uvádí i Štěpánek (1950). Realitě mnohem bližší je však pojmenování „rejsec menší“, které použili Kratochvíl & Grulich (1950), nicméně v dalších publikacích včetně českého názvosloví se vrátili k původní variantě (Kratochvíl 1954, Kratochvíl & Bartoš 1954). I když je „rejsec černý“ název dlouho používaný a vžitý, považujeme jeho změnu na „rejsec menší“ za odůvodněnou a potřebnou, neboť přispěje k lepšímu pochopení rozdílů mezi oběma druhy našich rejsců, a tím i k větší spolehlivosti faunistických dat rodu Neomys. I tak je každopádně žádoucí, aby další nálezy rejsce menšího byly v databázích podloženy dokladovým materiálem (např. lebka) či alespoň průkaznou doprovodnou dokumentací (fotografie, rozměry).