CZ EN
HLEDAT  

Profil taxonu

čeleď

rejskovití
Soricidae Fischer, 1814

říše Animalia - živočichové »  kmen Chordata - strunatci »  třída Mammalia - savci »  řád Soricomorpha

Vědecká synonyma

Sorexineae Lesson, 1842
Soricinorum G. Fischer, 1814

Obrázky

Rozšíření

Rejskovití (310 druhů-žijí kosmopolitně, kromě Austrálie a J. Ameriky),
Do této čeledi patří řada drobných savců podobných myším, které si s nimi lidé často pletou. Bělozubka nejmenší (Suncus etruscus), má hmotnost jen 2 g a je považována za nejmenšího savce. Hlavu mají protaženou do dlouhého rypáčku. Orientují se hlavně pomocí čichu a sluchu, zrak je slabší. Dokonce mohou vydávat ultrazvukové signály. Aktivní jsou převážně v noci, úkryty si vyhledávají v podzemí. Spotřebují velké množství potravy. Živí se hlavně drobnými bezobratlými živočichy, někdy se u nich vyskytuje i kanibalismus. Páchnoucími výměšky žláz, které vylučují z bočních žláz si označují teritorium a částečně je chrání i proti predátorům. Jsou velmi náchylní k ekologickým změnám a řada druhů je chráněna zákonem.

Chov

Rejskovití se příliš k chovu v zajetí nehodí. Bělozubky se dají po nějakou dobu udržet v zajetí, o rozmnožování však nejsou žádné informace. Velmi nepříjemně páchnou, v zajetí je chováme samostatně. Rejsci rodu Sorex se od bělozubek liší červenou pigmentací zubů. Nejběžnější je rejsek obecný Sorex araneus, který žije na vlhčích lesnatých biotopech. Nevyhýbá se však ani kulturní krajině a lidským sídlům. Březost trvá průměrně okolo 21-25 dnů. Chováme je v podobných podmínkách jako bělozubky. Vyžadují však vysokou vlhkost vzduchu. Do terária dáme vyšší vrstvu substrátu a denně ji rosíme. Velmi náchylní jsou také k šoku a snadno mu podlehnou. Někdy se je nepodaří ani přepravit z přírody do terária. Nebezpečné jsou jakékoli náhlé zvukové, světelné podněty. V zajetí obvykle ihned nebo po krátké době hynou a nemnoží se. Ani rejsec vodní Neomys fodiens není příliš vytrvalým chovancem. Většinou hyne po krátké době bez zřejmých příčin Všichni rejskovití trpí v přírodě řadou ektoparazitů (blechy, vši, klíšťata). Klíšťata musíme po přenosu zvířat opatrně odstranit. Terárium musíme pravidelně čistit a substrát i všechny předměty vyměníme za nové jinak se vystavujeme nebezpečí pomnožení blech. Vzhledem k velmi malé hmotnosti zvířátek není možné použít chemické přípravky na jejich ničení

Literatura

Kořínek M. (2000): Velká kniha pro chovatele savců, RUBICO s.r.o., Olomouc

Mezitaxonové vztahy

predátor: Leptailurus serval (Schreber, 1776) - serval

Podřízené taxony

Počet záznamů: 6

podčeleď Crocidurinae - bělozubky
podčeleď Soricinae - rejskové
podčeleď Allosoricinae Fejfar, 1966
podčeleď Heterosoricinae Viret & Zapfe, 1951
podčeleď Paenelimnoecinae Fejfar, Storch & Tobien, 2006

Soricidae incertae sedis

rod Asoriculus Kretzoi, 1959

Odkazy a literatura

EN Australian Faunal Directory [8392176b-7b64-4616-8885-9268b41bc9b2]

ABRS (2009-2019): Australian Faunal Directory [https://biodiversity.org.au/afd/home], Australian Biological Resources Study, Canberra [jako Soricidae]
Datum citace: 8. únor 2015
CZ Anděra M. (1999): České názvy živočichů II. Savci (Mammalia), Národní muzeum, (zoologické odd.), Praha, 147 pp. [jako Soricidae]

Možnosti podílení se na BioLibu

Jste-li v systému přihlášení, můžete k libovolnému taxonu přidat jméno či synonymum v libovolném jazyce (a nebo tak navrhnout opravu jména chybného), popisy taxonu nebo další podtaxony.

Taxony (nepotvrzené) - 1
Komentáře - 1


Vysvětlivky

vyhynulý druh/skupina