Dosahuje hmotnosti 30 – 90 kilogramů, délky těla 90 – 190 centimetrů, ocas měří 60 – 100 cm a výška v kohoutku bývá v rozmezí 45 – 75 cm.

Samci jsou obvykle mohutnější než samice. Základní zbarvení je žlutavé, okrové, žlutošedé až žlutooranžové, břicho a spodina těla je světlá až téměř bílá. Černá kresba má podobu od drobných okrouhlých a oválných skvrn až po tmavé rozety bez vnitřní skvrny. Skvrny se nachází na hlavě spodních částech nohou a ocase. Na hřbetě, bocích těla a stehnech se vyskytují prázdné rozety. Odstín i hustota a velikost skvrn se liší podle jednotlivých geografických poddruhů. U některých subspecií může být zbarvení uvnitř rozet tmavší. U levharta se velmi často vyskytuje tzv. melanismus, to je černé zbarvení. V některých oblastech je velmi běžné (Etiopie, Jáva), jinde však černé jedince nenajdeme (severní Čína, Dálný východ). Černě zbarvení jedinci se běžně kříží s ostatními příslušníky rodu a nejsou zvláštním druhem ani podruhem, ale jen barevnou odchylkou. Ve vrzích se mohou vyskytovat černá i skvrnitá koťata.

Levharti žijí v nejrůznějším prostředí a dokáží se přizpůsobit velmi rozdílným podmínkám. V Africe obývají buše i pralesní oblasti, v Asii se vyskytují na polopouštích i v tropických pralesích a na severu svého areálu dokáží čelit velmi tvrdým zimám. Vystupují i vysoko do hor, dobře plavou i když vodu příliš nevyhledávají. Jsou to typické stromové šelmy a pokud k tomu mají příležitost tak se na stromech ukrývají, odnáší si tam kořist a na stromech i loví. Kromě člověka, který je hubil pro krásný kožich nebo jako škůdce stád domácích zvířat mají řadu dalších nepřátel. V Africe jsou to lvi a v Asii tygři. Ti jej považují za vážného potravního konkurenta a nevynechají příležitost, kdy jej mohou zabít nebo vyhnat ze svého teritoria. Kromě nich se nedokáže ubránit ani větší smečce dhoulů nebo hyenovitých psů a v severní části areálu jej mohou ohrozit i vlci nebo medvěd. V dospělosti jsou levharti samotářští a jim obývané území nebývá obvykle větší než 50 km2, ale jsou známé případy, kdy teritorium mělo až několik set km2. Aktivní jsou především v nočních hodinách, ve dne se ukrývají především na stromech, v hustých křoviscích nebo ve skalních rozsedlinách. Své území si označují močí a drásáním kůry stromů. Také levhart vydává mnoho různých zvuků od mručení, chraplavé předení až po řvaní známé u tygrů nebo lvů, které je však mnohem méně hlasité. Ani v divočině, kde se levharti vyskytují je není běžné slyšet. Obě pohlaví se setkávají pouze v období říje, kdy dochází k páření. Říje u samic se projevuje stejně jako u ostatních koček, třou se o různé předměty, válí se po zemi a vydávají mručivé zvuky. V tropických a subtropických oblastech se rozmnožují po celý rok, kdežto v severovýchodní Číně a na Dálném východě spadají porody především do jarních měsíců. Samice je březí okolo 90 - 95 dnů, rodí až 6 mláďat, obvykle však ve vrhu bývají 2 - 3. Samice se o ně pečlivě stará, mléko pijí do 3-4 měsíců, v půl roce věku je začíná učit lovit. S matkou se pohybují až do 1,5 - 2,5 roku, kdy pohlavně dospívají a osamostatňují se. V zajetí se dožívají před 20 let, v přírodě žijí obvykle kratší dobu.
Za potravu slouží levhartům celá řada živočichů. Nejčastěji se jeho kořistí stávají menší a střední druhy antilop a gazel, mláďata větších kopytníků, různé druhy jelenů, divoká prasata a tam, kde společně s ním žijí opice jsou i ty s oblibou zařazovány do jídelníčku. V Africe se někteří levharti specializují na lov paviánů i když jsou známé případy, kdy sám levhart přišel při jejich lovu o život. Nezřídka napadají i domácí kozy, ovce, mladý dobytek a v oblibě má i psy. V době nouze nepohrdne ani hlodavci, malými plazy nebo zdechlinou. V Africe si svou kořist často ukrývají na stromech a po několik dní se k ní vrací. V takovém úkrytu je v bezpečí před lvy, hyenami, šakaly a supy. Jsou známé případy, kdy si na strom levhart vytáhl kořist, která vážila víc než on sám. V Asii si zase potravu spíše zahrabávají listím a ukrývají větvemi. Jsou známí i levharti lidožrouti, kteří byli v některých oblastech postrachem širokého okolí.

Levhart měl původně obrovský areál rozšíření, který je i v současnosti největší ze všech velkých koček. Vyskytoval se od jihovýchodního cípu Evropy v okolí Kavkazu, přes Asii. kde se nacházel od východních oblastí přes celou jižní a jihovýchodní Asii až po Aralské jezero ve střední Asii, Kašmír, Tibet, Nepál, Malajsii dále přes Čínu až po Koreu a oblasti východního Ruska. Žil v téměř celé Africe mimo velkých pouští. Kromě toho obýval i řadu ostrovů z nichž lze jmenovat Zanzibar, Jávu, Srí Lanku a další. Na mnoha místech ustoupil civilizačnímu tlaku člověka nebo byl vyhuben. Stalo se tak v jižní i severní Africe, v Malé a Přední Asii, v okolí Kavkazu, Střední Asii, Číně i na Dálném východě.