CZ EN
HLEDAT  

Profil taxonu

poddruh

levhart mandžuský
Panthera pardus orientalis (Schlegel, 1857)

říše Animalia - živočichové »  kmen Chordata - strunatci »  třída Mammalia - savci »  řád Carnivora - šelmy »  čeleď Felidae - kočkovití »  rod Panthera »  druh Panthera pardus - levhart

Vědecká synonyma

Panthera pardus amurensis

Další názvy

= levhart amurský
= levhart skvrnitý mandžuský

Obrázky


mládě


Taxon v check-listech zemí*

* Výčet zemí nemusí být kompletní

Velikost

Celková délka samců činí 170-190 cm, samic 140-175 cm, délka ocasu 60-97 cm, kohoutková výška 50-75 cm, hmotnost samic 30-55 kg, hmotnost samců 40-80 kg.

Rozšíření

Jde o nejseverněji žijící poddruh levharta. V jeho domovině v zimním období klesají teploty hluboko pod bod mrazu. Obývá nedotčené listnaté a smíšené lesy bez antropogeních změn s původním zazvěřením včetně kopytníků a jelenů. Dospělý jedinec potřebuje k obživě 500 kilometrů čtverečných nedotčených lesů a vysočin. Z tohoto důvodu téměř zmizeli z Korejského poloostrova a ze severovýchodní Číny. V přírodě se v současné době vyskytuje pouze na Dálném východě na pomezí Ruska severní Koreje a Číny.
Kromě asi 30 kusů zvířat v Rusku existuje pravděpodobně až 10 zvířat, rozptýlených čínské provincii Jilin a Heilongjiang, většina těchto zvířat je soustředěna v blízkosti ruských hranic.
Nepotvrzené zprávy naznačují, že pár levhartů mohlo zůstat kolem demilitarizované zóny mezi Severní a Jižní Koreou. Pravděpodobně ještě žijí levharti v severním regionu Severní Koreje nedaleko čínských hranic. V Jižní Koreji byli vyhubeni pravděpodobně již v 60. letech minulého století.

Význam

Počet zvířat v přírodě nepřevyšuje několik desítek jedinců a jde tedy o jednu z nejvzácnějších šelem.

Pytláctví je vážnou hrozbou. Mezi únorem 2002 a dubnem 2003 bylo zabaveno šest levhartích kůží, zbytky dvou levhartů byly nalezeny v lednu 2004 a mladou samici zastřelil pytlák v dubnu 2007. Pytláci patří mezi relativně bohaté Rusy (jak místní obyvatele a lidi z okolních měst), stejně tak mezi chudé místní vesničany, kteří je zastřelí při ochraně domácích zvířat nebo na prodej jak kůží tak i dalších částí těla k použití v tradiční čínské medicíně. Dalším problémem je rozrůstání faremního chovu jelenů, kde levharti v nouzi hledají kořist a často zde dojde k zastřelení nebo těžkému poranění zvířat. Dalšími problémy v oblasti jsou i lesní požáry a těžba dřeva i nerostných surovin, které poškozují a ničí životní prostředí levhartů.

Podle průzkumů mezinárodních organizací a Ruské akademie věd se za poslední roky stavy mandžuských levhartů mírně zvýšily. Ale pro zachování druhu by bylo nutné, aby stálá populace byla alespoň okolo 100 zvířat.
V roce 2000 bylo pozorováno 4-5 samců, 8-9 samic bez mláďat a 1-2 samice s mláďaty, 1-3 koťata, 8-9 neidentifikovatelných zvířat. Celkový odhad 22-28 jedinců.
V roce 2003 bylo pozorováno 9 samců, 7 samic bez mláďat a 4-5 samic s mláďaty, 4-5 koťat a 4 neidentifikovatelná zvířat. Celkový odhad 28-30 jedinců.
V roce 2007 to bylo 7-9 levhartích samců, 3-7 samic bez koťat, 4 samice s mláďaty, 5-6 koťat, 6-8 neidentifikovatelných zvířat. Celkový odhad 27-32 jedinců.
Podle posledních sčítání v roce 2015 žilo na území ruského národního parku asi 57 levhartů, dalších 8-12 levhartů se vyskytovalo v přilehlých územích v Číně.

Popis

Levhart mandžuský je velká forma levharta skvrnitého s hustou a až 50 mm dlouhou srstí. Zbarvení je světlejší s velkými, řídce rozmístěnými rozetami. K dalším rozpoznávacím znakům patří dlouhý hustě osrstěný ocas a šedě zbarvené oči.

Rezervace a ochrana

Mezi nejdůležitější rezervace, které byly zřízeny kvůli ochraně mandžuských levhartů tak i tygrů ussurijských jsou v Rusku "zapovednik" (rezervace) Kedrovya pad a "zakazniky" (chráněná území) Barsovy a náhorní plošina Borisovkoe.
Zvažuje se také možnost vypouštění levhartů ze zoo a jiných chovů na jihu pohoří Sikhote Alin (Сихотэ-Алинь), kde levhart mandžuský vymizel zhruba před 30 lety a v současné době je zde dostatek vhodné kořisti, především jelenů sika. Na případné vypouštění se připravují mezinárodní organizace (WCS, ZSL a WWF), místní i mezinárodní odborníci, ruské Ministerstvo přírodních zdrojů, samospráva primorského kraje a Lazovski zapovednik (rezervace), který se zde nachází. Je možné, že po vyřešení administrativních úkonů a získání dostatečného počtu vhodných levhartů se do několika let jejich vypuštění do volné přírody uskuteční.
Na čínské straně byla v roce 2001 zřízena přírodní rezervace Hunchun o rozloze 122 000 ha, která je velmi úzká, ale táhne se několik set km podél hranic se severní Koreou a Ruskem. Velké plochy vhodných lesních biotopů zůstaly v severovýchodní Číně, která se zde snaží zlepšit hospodaření s lesy, zavést lepší ochranu a protipytlácká opatření. Lze očekávat, že postupem doby by se sem mohl levhart mandžuský i tygr ussurijský opět vrátit.
V důsledku zlepšení ochrany v Rusku i v Číně a zavedení dalších opatření lze očekávat zvýšení současné populace na asi 80 zvířat v horizontu 15-20 let.

Chov v zoo

Zoologické zahrady se intenzivně pokouší o jeho záchranu a množství zvířat v zajetí několikanásobně převyšuje jejich počet v přírodě. V roce 2007 se chovalo v evropských a ruských zoo celkem 129 levhartů, z toho 70 samců a 59 samic v 47 institucích. Z tohoto počtu je 88 zvířat použitelných ať již z genetických důvodů nebo z důvodů stáří do dalšího chovu. V Amerických zoo je 86 zvířat v 36 institucích.
V červnu 2007 byly odebrány vzorky od levhartů na vyšetření nemocí v zoo v Novosibirsku a v Moskvě jako součást příprav na případnou reintrodukci do přírody.
Ve stadiu příprav jsou také odběry vajíček a spermatu od geneticky cenných zvířat jak v zoo tak i v přírodě pro jejich uchování a požití v budoucnosti. Vypracování této metodiky by přineslo v chovu mandžuských levhartů mnoho kladů. Využil by se genetický potenciál zvířat v zoo, která již nejsou schopná reprodukce. Zároveň by odpadla nutnost imortovat zvířata z přírody, ale stačilo by odebrané vzorky od zvířat v přírodě použít k umělé inseminaci. Tato metodika by také umožňovala i výběr pohlaví a tím i zamezení rizika převahy jednoho pohlaví. Zoo mají omezené kapacity pro chov šelem a je možné chovat několik samic a jednoho samce. V posledních letech se v chovech rodilo více samců než samic a ti pak zabírají cenné místo.

Mezitaxonové vztahy

kořist: Cervus nippon Temminck, 1838 - sika, Capreolus pygargus (Pallas, 1771) - srnec sibiřský, Moschus moschiferus Linnaeus, 1758 - kabar pižmový, Naemorhedus caudatus (Milne-Edwards, 1867) - goral východní

Odkazy a literatura

EN Wilson D. E., Reeder D. M. (editors) (2005): Mammal Species of the World (MSW). A Taxonomic and Geographic Reference (3rd ed) [http://www.bucknell.edu/msw3] [jako Panthera pardus orientalis Schlegel, 1857]
Datum citace: 5. prosinec 2008
EN IUCN Red List of Threatened Species 2013.2 [15957]

IUCN Red List of Threatened Species [http://www.iucnredlist.org/] [jako Panthera pardus orientalis (Schlegel, 1857)]
Datum citace: 30. leden 2014
CZ Anděra M. (1999): České názvy živočichů II. Savci (Mammalia), Národní muzeum, (zoologické odd.), Praha, 147 pp. [jako Panthera pardus orientalis (Schlegel, 1857)]

Možnosti podílení se na BioLibu

Jste-li v systému přihlášení, můžete k libovolnému taxonu přidat jméno či synonymum v libovolném jazyce (a nebo tak navrhnout opravu jména chybného), popisy taxonu nebo další podtaxony.

Komentáře


Vysvětlivky

druh vyhynulý v oblasti popisované check-listem