Plodnice: jednoletá, kloboukatá s třeněm.
Klobouk: 3-15 cm v průměru, v mládí kuželovitě vyklenutý s mírně podvinutým okrajem, později ploše rozložený, červenohnědý až hnědorůžový, někdy s olivovým nádechem, na povrchu pokrytý vláknitými, žlutohnědými, soustředně rozmístěnými, 1-3 mm dlouhými šupinkami
Lupeny: v mládí bílé až smetanové, ve stáří nebo po otlačení masově červené, krátce sbíhavé, v mládí kryté blanitým závojem.
Prsten pavučincovitý, hvězdicově se se trhající, který je pokryt žlutavýminebo okrovými vločkami.
Třeň: válcovitý, 6-15 cm dlouhý, 0,5-3 cm tlustý, v horní části bělavý, s žlutavými zbytky véla a blanitým prstenem se žlutavými nebo okrovými vločkami, na bázi výrazně hlízovitě rozšířený, nahnědlé až červenohnědé barvy
Dužnina: bělavá, tuhá, chuť je mírně nahořklá, vůně nasládlá
Výtrusný prach: bělavý až krémový, výtrusy: bezbarvé, elipsoidní, tenkostěnné, hladké, neamyloidní, 7-11,5 × 4-6 µm velké.

Výskyt: velmi hojně, jednotlivě nebo v trsech od července do listopadu na odumřelých kmenech, kořenech a pařezech listnáčů, ponejvíce bříz, dubů, habrů, vrb, buků, zřídka na živých dřevinách nebo na jehličnanech, někdy zdánlivě na zemi daleko od nejbližších stromů

Nejedlá.

václavka obecná (Armillaria mellea) roste zejména na listnáčích v teplejších oblastech a klobouk je medově žlutý a pouze velmi jemně šupinkatý. Václavka smrková (Armillaria ostoyae) má masově až rezavě hnědý, tmavě hnědě, často pyramdálně šupinkatý klobouk, prsten je vlnatý, ostří lupenů černohnědé a roste převážně na jehličnanech. Václavka cibulkotřená (Armillaria cepistipes), klobouk je pokryt dosti tmavými na středu nejhustšími supinami. Šupiny na okraji rychle mizí a třeň je skoro bez útržků vela. Prsten se netrhá hvězdovitě, roste na jehličnanech i na drobných větvičkách.

Na povrchu dřeva se mohou objevit nápadné černé rhizomorfy, z nichž mohou vyrůstat jednotlivé plodnice. V lesnictví způsobuje velké škody.