Vřeckatá houba tvořící apothecia, obvykle v početných skupinách. Plodnice je stopkatá, ztuha masitá, až 1,5 cm vysoká, plodná část je zakulacená až zploštělá či poduškovitě vyklenutá, na okraji podvinutá, voskovitá, hladká, žloutkově až oranžově žlutá, široká až 0,6 cm. Stopka je přímá, válcovitá, dole většinou mírně rozšířená, dlouhá až 1,2 cm, v mládí téměř bezbarvá, později od báze tmavne, nakonec je skoro černá. Vřecka dlouze válcovitá, 200–300 x 6–9 μm velká. Výtrusy niťovité, hladké, bezbarvé, 185–190 x 1–1,5 μm velké.

Trochu podobná je čapulka bahenní (Mitrula paludosa), tvoří však křehké, větší plodnice s vyšší (většinou protáhlou) a často nepravidelnou plodnou částí a trvale bělavou stopkou; vyskytuje se v podobném období a často na stejných lokalitách jako míhavka, roste ale obvykle na jehličí nebo detritu, a to i ve stagnující vodě. Další druhy rodu Vibrissea s velmi podobnou ekologií mají přisedlé plodnice.

Inoperkulátní hydrofilní diskomycet, který je dalším z indikátorů čistoty vod. Preferuje kyselejší prostředí s jehličnatým substrátem. Apothecium je konvexní, žlutě až oranžově zbarvené na světle stopce, která zráním tmavne a je často ponořená pod vodou přirostlá k dřevnímu substrátu na dně. Typická doba růstu je v létě (červen - konec července) v lesních bystřinách a potůčcích, stružkách či prameništích. Askospory jsou tence vláknité, 185–190 x 1–1,5 µm, příčně septované, bezbarvé. Vřecka jsou oktosporická, neamyloidní. Parafýzy jsou septované, někdy větvené. Je uvedena v Červeném seznamu makromycetů ČR jako téměř ohrožená (NT). Díky konvexnímu oranžovému apotheciu s tmavě pigmentovanou výraznou stopkou je nezaměnitelná.

Druh je rozšířen v Evropě a Severní Americe; v Evropě je znám ze západní a střední Evropy a některých zemí jižní a severní Evropy. Zřejmě je primárně vázán na rozšíření buku.
V České republice má těžiště rozšíření v pohraničních horách (Novohradské hory, Šumava, Krušné a Jizerské hory, Krkonoše, Orlické hory, Králický Sněžník, Beskydy), Hrubém Jeseníku a vyšších vrchovinách vnitrozemí.

Saprofytický lignikolní druh, rostoucí ze silně vodou nasáklých, často ponořených opadaných větví listnáčů (olše, buk, bříza, jeřáb, javor), vzácně i jehličnanů (smrk), především v horských potocích nebo v jejich bezprostřední blízkosti. Objevuje se zejména v bučinách, horských smíšených a suťových lesích, olšinách nebo vrbinách, vzácněji i v jiných biotopech.

Plodnice se tvoří od dubna do září s vrcholem v období od května do července.