16-19cm / 50g, větší než vrabec.

Monotypický druh, v některých systémech jsou populace z Evropy uváděny jako Miliaria calandra calandra (Linnaeus, 1758), populace z Asie jako Miliaria calandra buturlini (Johansen, 1907).

Je to náš největší strnad. Zbarvením se podobá skřivanovi, ale na rozdíl od něho nemá na ocasních perech nic bílého. Je svrchu šedohnědý, tmavě čárkovaný a zespodu béžově bílý s tmavými čárkami po stranách hrdla, hrudi a na bocích. Na nepravidelně čárkovaném béžově bílém podkladu hlavy má tmavší tvářový proužek a dolní lem tváří, tmavou tečku na zadním příuší. Nohy a strany zobáku jsou žlutavě růžové. Zobák je silný a kuželovitý, okraje čelistí jsou zahnuty dovnitř. Na horní čelisti je zoubek, který zapadá do zářezu v čelisti dolní, což slouží k lepšímu držení a drcení tvrdých semen. Samička je zbarvena jako sameček, což je u strnadů vyjímka. Létá poněkud těžkopádně a na rozdíl od ostatních malých ptáků, se svěšenýma nohama. Na delší vzdálenost létá v hlubokých vlnovkách.

Strnad luční je pták otevřených rovinatých ploch, okrajů polí a luk s roztroušenými stromy a keři. Samečkové začínají zpívat z vyvýšených míst už v březnu a čekají na samičky které dorazí později. Dost pravidelně se u nich vyskytuje polygamie; jeden sameček hnízdí s více samičkami. Hnízdo je důlek v zemi, který samička vystele stébly a listy trav, kořínky a chlupy. Naklade 4-5 vajíček která sama zahřívá 12-14 dní. Zpočátku i sama krmí, sameček se přidává později. Hnízdí 2x ročně. Potravu tvoří semena, bobule, zelené části rostlin a hmyz.

V Červeném seznamu ČR je v kategorii VU - zranitelný druh.

Z Evropy (kromě severu) zasahuje jeho areál do střední Asie, na jihu do Malé Asie, Iráku a Íránu. Žije i v severní Africe. Je částečně tažný, severní populace se posouvají na jih hnízdního areálu.

Od 70. let minulého století se začal projevovat výrazný úbytek tohoto druhu u nás. Tento trend se v posledním desetiletí minulého století zastavil a počty se opět začaly zvyšovat, v současnosti u nás hnízdí 4-8 tisíc párů a druh je rozšířen na většině nížin a pahorkatin, v posledních letech se posunuje i do vyšších výšek (až kolem 800 m. n. m.).
Stejně jako u nás se početnost měnila i ve většině Evropy, celoevropské populace čítají přes 7,9 milionu párů a stále jsou hodnoceny jako mírně ubývající.