Někteří autoři považují křehutku ohnivou a křehutku sametovou za jeden druh.

Klobouk 3-8 cm v průměruv mládí zvoncovitý, později vypouklý, ve stáří až plochý, na středu s tupým hrbolem, málo masitý, radiálně plstnatý až vláhnitě šupinkatý, střed pouze plstnatý, okraj zdobíí vláknité šupinky, které jsou pozůsttkem kortiny, barvy oranžově hnědé až ohnivěoranžové.
Lupeny jsou široce připojené, oddělitelné, dosti husté, barvy v mládí krémově žluté, pozdějišedohnědé a ve stáří až černé. Ostří má v mládí bíle vločkaté, v dospělosti a stáří vylučuje drobné kapičky a zůstává po zaschnutí černě skvrnité.
Třeň 5-10 cm vysoký, 0,5–1 cm tlustý, válcovitý, dutý, pružný, barvy na žlutém podkladě vláknitě rezavě vločkatý.
Prsten tvoří vlnatý kroužek, což pozůstatek bleděplavé kortiny .
Dužnina vodnatá, křehká, barvy oranžově olivověhnědé, chuť nepříjemně svíravá, vůně neznatelně zemitá.
Výtrusný prach hnědopurpurový, výtrusy jsou vejčité až mandlovité, silně bradavčité, na vrcholu s klíčním pórem, barvy červenohnědé až tmavé, velikosti 9-12 x 5,5-7 µm.

Výskyt červenec až říjen ve vyšších polohách na rudelizovaných místech, jako jsou okraje lesních cest, v parcích, pastvinách a okrajích lesů, všude tam, kde jsou rudeální stanoviště. Upřednostňuje vlhčí místa.

Jedlá.

Křehutka sametová (Lacrymaria lacrymabunda), která má klobouk hnědý bez ohnivých odstínů a je též jedlá.