Plodnice 1-6(8) cm široké, stopkaté, vzácněji přisedlé, pohárovité až miskovité, s okrajem v mládí dovnitř zahnutým, v dospělosti až ploše rozprostřené a na okraji zvlněné nebo popraskané, vnitřní strana (rouško: thecium) matně černohnědá až černá, někdy s temně olivovým nádechem, vnější strana černohnědě štětinatě plstnatá. Výtrusy 10-12 μm, kulaté, hladké, bezbarvé, s 1 velkou krůpějí. Vřecka 320 x 13 μm, s 8 výtrusy, neamyloidní. Parafýzy vláknité, jen málo přehrádkované, špičky jednoduše nebo spirálovitě zatočené, někdy částečně rozvidlené, do 4 μm široké, s tmavým obsahem. Chlupy na vnější straně plodnice černohnědé, do 120 x 7 μm, válcovité, hladké, jen málo přehrádkované, tenkostěnné, jednotlivé buňky mírně břichatě rozšířené, spodek se štětinatými výrůstky.

Na dřevě jehličnanů roste další, nedávno popsaný druh ušíčka: Pseudoplectania lignicola Glejdura, V. Kučera, Lizoň & Kunca 2015. Liší se vzhledem gelatinózního obalu výtrusů, kdy u P. lignicola leží výtrusy uprostřed něj, zatímco u P. melaena je obal orientován na boční straně výtrusů. Tento znak je nejlépe pozorovatelný na čerstvém materiálu. V České republice je druh P. lignicola velmi vzácný (nebo nerozlišovaný), je znám pravděpodobně jediný nález (Chvojnická plošina jihovýchodně od Hradce Králové). Dalšími znaky druhu P. lignicola je menší velikost plodnic (do 27 mm) a širší ekologická amplituda (kromě dřeva jedle a smrku roste i na meších a půdě).

Druh rozšířený od hor subtropů do boreálního pásma, v Severní Americe, většině států Evropy a Asii.
V ČR je po roce 2000 znám jen ze Šumavy (Boubínský prales, Milešický prales, Černý les u Želnavy), Novohradských hor (Žofínský prales, Hojná Voda), z Chlumské stráně nad Berounkou a z Beskyd (Salajka).

Druh rostoucí jako saprotrof na mrtvém dřevě jedle, většinou na padlých mechatých kmenech ve středním a pokročilém stadiu tlení. Dřevo okolo plodnic je typicky pokryté černým povlakem mycelia, který je na lokalitách vidět během celého roku a lze podle něj výskyt plodnic předpovídat. Jsou udávány i nálezy ze smrku, kde ovšem hrozí záměna s nedávno popsaným druhem Pseudoplectania lignicola; všechny takové nálezy by bylo třeba revidovat.

Typickým biotopem jsou zapojené přirozené až pralesovité podhorské až horské lesy tvořené bukem, smrkem a jedlí, a dále suťové lesy s jedlí, od pahorkatiny až do hor. V nižších polohách se druh vyskytuje na svazích zaříznutých údolí řek a potoků, kde bývá chladnější a vlhčí klima.

Druh tvoří plodnice typicky během pozdní zimy a časného jara (od března do května, nejčastěji v dubnu). Plodnice se na kmenech objevují už při odtávání sněhu a vytrvávají i několik týdnů. Pokud je ovšem zima chudá na sníh a jaro suché, nemusí se vytvořit vůbec. Na bohatých lokalitách typu Boubínský prales (výskyt na desítkách kmenů) se plodnice tvoří každoročně.