Obrázek

Saprotrofní, někdy až saproparazitický druh kornatcovité houby rostoucí na mrtvém dřevě jehličnanů, vzácněji i listnáčů. Poprvé ji popsal v roce 1818 Elias Magnus Fries jako Merulius himantioides. Až Petter Karsten ji v roce 1884 převedl do rodu Serpula. Jde pravděpodobně o druhový komplex zahrnující několik kryptických druhů. Často roste na spodní straně padlých větví, nebo poroste i okolní substrát či plodnice jiných hub. Jde obvykle o snadno poznatelný druh rostoucí v chladnějších a vlhčích obdobích roku. Způsobuje hnědou kostkovitou hnilobu jádrového dřeva, která poškozuje hostitele od kořene a jádra postranních kořenů, ale stojící stromy nevykazují žádné známky infekce. Toto onemocnění často zpočátku zůstává bez povšimnutí kvůli latenci viditelných symptomů. Je také běžnou příčinou hniloby technicky opracovaného dřeva, kvůli čemuž je někdy obtížné odlišení od S. lacrymans. Je však citlivější na vlhkost substrátu, neboť postrádá rhizomorfy, které jsou naopak u dřevomorky domácí bohatě vyvinuty. Přenos patogena se děje pomoci bazidiospor a buněk mycelia. Hnědá hniloba se podobá hnilobě Phaeolus schweinitzii a S. lacrymans. Hymenium je zvlněné, vrásčité, mozkovitě zprohýbané až labyrintické (merulioidní), v mládí je světle žluté, později (oranžově) hnědé, hnědoolivové, tmavě hnědé až černohnědé. Výtrusný prach je hnědý. Basidiospory jsou elipsoidní, světle hnědé až rezavé, 9–12 x 5–7 µm, tlustostěnné, hladké.