Obrázek

Statný druh houžovce typický pro pralesovité ekosystémy. Plodnice bývají v bohatých trsech a mají podobný tvar jako hlíva ústřičná. Roste saproparaziticky až saprotrofně na listnatých dřevinách (buky, břízy, topoly, jilmy), vzácněji jehličnatých (smrk), které rozkládá bílou hnilobou. Krátký třeň je tupě zakončený (méně než 5 cm). Lupeny s pilovitě zubatým ostřím jsou silně sbíhavé až k bázi třeně. Klobouk má vějířovitý nebo ledvinovitý tvar a je ​​bledě narůžovělý nebo růžovohnědý, někdy výrazně zbrázděný, sametově bíle plstnatý. Dužnina má hořce palčivou chuť. Basidiospory jsou 3,5–5 x 2,5–3,5 µm, téměř kulaté, ostnité, amyloidní. Z hlediska ohrožení je zařazen v Červeném seznamu makromycetů ČR do kategorie druhů s nedostatečnými udaji o jeho rozšíření (DD). Mnoho makroskopických znaků sdílí s houžovcem bobřím (L. castoreus), s nímž bývá často zaměňován. Ten však nemá vyvinutý třeň, klobouky bývají laločnaté, u starších plodnic klobouky pigmentují do hněda a preferuje více jehličnany.

substrát: padlý, trouchnivý kmen jilmu drsného (Ulmus glabra)