Samičky (0,3–0,5 mm) se dokáží pohybovat rychlostí až 2,5 cm/min a už brzy po kontaktu začínají v kůži pod stratum corneum hloubit chodbičku, kterou již neopustí. Menší sameček (0,2 mm) žije na povrchu a krátce po kopulaci umírá. Pro mikroskopickou diagnózu provádíme jemným skalpelem seškrab kožních šupin a získaný materiál na podložním sklíčku zakápneme asi na 15 minut 10% KOH. Světelným mikroskopem pak hledáme v nativním preparátu dospělé jedince nebo alespoň jejich vajíčka či trus.
Samička během 4–6týdenního života naklade 40–50 vajíček. Larvy se líhnou za 3–4 dny.
Inkubace trvá obvykle 1–6 týdnů. Typický silný pruritus s nočním maximem je vyvolaný činností zákožek a hypersenzitivní reakcí. Obvyklou lokalizací jsou oblasti jemné kůže v meziprstí a na zápěstích, třísla, břicho, areoly, axily, šourek, ale tato ektoparazitóza nabývá i různých atypických forem. U pokročilého svrabu se setkáme s ekzematizací a impetiginizací, tvoří se exkoriace, krusty.
Vzácná hyperkeratotická forma až s několika milióny parazitů se vyskytuje především u imunodeficitních osob, u osob mentálně retardovaných, zanedbaných nebo u jedinců se sníženým prahem vnímavosti k pruritu. V historii se k léčbě svrabu po tisíce let s úspěchem používaly sírové masti, dnes se u roztočů uplatňují akaracidy jako kontaktní, požerové i dýchací jedy – konkrétně je to zevní aplikace emulzí obsahujících účinný polychlorovaný uhlovodík lindan. Je studován efekt celkového podání ivermectinu, preparátu příbuzného makrolidových antibiotik.