Jediný druh monotypického řádu Welwitschiales. Někdy řazena do řádu Gnetales spolu s Gnetaceae a Ephedraceae.

Kořen je tlustý, kůlový. Rostlina má nízký dřevnatý stonek, ze kterého vyrůstají dva (vzácně tři) listy, které rostou od vyklíčení rostliny až do konce jejího života, přičemž dorůstají délky 2 až 4 metry. Průduchy jsou na obou jejich stranách. Stonek se s věkem rozšiřuje, přičemž se mění v až jeden metr široký vyklenutý disk, ze kterého rostou rozvětvené výrustky nesoucí červenavé samčí či samičí šištice modrozelené barvy. Rostlina je dvoudomá.

Rostlina je zvyklá růst v suchých oblastech, které však mají pravidelný příděl mlh. Mlha se sráží na listech a stéká po nich dolů ke kořenům. Část vody se do rostliny dostává průduchy přímo z listů. Dlouhý kořen jí také umožňuje dosáhnout k podzemní vodě.

Welwitschie se obvykle dožívají 400 až 1500 let, některé exempláře se však odhadují až na 2000 let.

Roste na několika izolovaných místech v Africe ve střední Namibii a jižní Angole.

Welwitschia je pojmenovaná po svém objeviteli, rakouském botanikovi, cestovateli a lékaři jménem Friedrich Welwitsch, který ji nalezl v při svých cestách po Namibii roku 1859.

Je považována za jednu z nejpodivnějších rostlin.

Střed rostliny, zejména té samičí, byl domorodci považován za pochoutku.

Rostlina je vyhledávaná pěstiteli sukulentů (ačkoliv mezi sukulenty nepatří). Dá se vypěstovat i ze semene, které dodává například botanická zahrada Kirstenbosch v Kapském městě. Semena získaná z volné přírody jsou často napadena houbou Aspergillus niger a brzy hnijí. Krom toho je rostlina v rezervacích pečlivě střežená, ačkoliv nic nenasvědčuje tomu, že by jí v nejbližší době hrozilo vyhynutí - v místě svého původního rozšíření se jedná o relativně hojný druh.