Vytváří dva poddruhy - nominátní poddruh statilinus se vyskytuje v Evropě, ssp. sylvicola na severním pobřeží Afriky.

V našich podmínkách byl úzce vázaný na písčiny (oblast vátých písků), vyžaduje obnažené plochy. Výskyt takových biotopů byl dříve umožněn díky pastvě, s jejím postupným zánikem a zarůstáním biotopů mizel i okáč písečný. Poslední populace přežívaly díky aktivní činnosti armády, protože pojezdy armádních vozidel jsou ideálním nahrádním managementem pro udržování najranějších sukcesních stádií. S ústupem činnosti armády pak motýl vymřel nakonec i na vátých píscích na Bzenecku.

Létá zhruba od konce července do začátku září, při letu sedává často na písčité plochy s obnaženou vegetací charakteristickým způsobem - složí křídla a téměř se položí na bok. Díky dobrému krycímu zbarvení je se složenými křídly na píscích snadno přehlédnutelný.

Okáč písečný je rozšířený především v jižní Evropě, při severní hranici areálu je vzácný až velmi vzácný a silně ohrožený. V Čechách a na Moravě byl úzce vázaný na váté písky, populace v Čechách vymřely už během 19. století v souvislosti se zánikem biotopů, na jižní Moravě přežíval v oblasti vátých písků na Bzenecku až do 90. let 20. století, jeho posledním útočištěm bylo vojenské cvičiště v Hodoníně-Pánově.

Vymření motýla v České republice bylo způsobeno postupným zarůstáním vátých písků, absencí pastvy i zalesňováním. Zmizení motýla z oblasti Bzenecka předcházelo vymření dalších velmi vzácných druhů vázaných na písčiny a stepní porosty, jako je okáč šedohnědý (Hyponephele lycaon), okáč středomořský (H. lupina), okáč bělopásný (Hipparchia hermione) i okáč metlicový (H. semele) a dokládá drastické ztráty biodiverzity v této oblasti.

V sousedním Slovensku se dosud na vátých píscích na několika místech vyskytuje, přežívá hlavně díky aktivní činnosti armády.