Tento saprotrofní keratinofilní askomycet poprvé popsal Carl Ludwig von Willdenow jako Lycoperdon equinum v roce 1787. Jako zdroj živin využívá mrtvá kožní adnexa, a to kopyta nebo rohy. Plodnice jsou stopkatá mazedia. Pseudoparenchymatická stopka nese sférickou fertilní část krytou peridií, pod níž se nachází slizovitá část, v níž zrají vřecka. Po dozrání askospor peridie praská a obnažuje okrovou až světle hnědou hymeniální vrstvu, která se ve stáří se prachovitě rozpadá. Vřecka jsou téměř kulovitá, 14–20 x 12–14 μm, oktosporická, inamyloidní. Askospory jsou uni– nebo bigutulátní 8–9 x 4,5–5,5 μm, elipsoidní až válcovité, prohnuté, hladké, světle hnědé.