Heinrich Adolf Schrader (1. 1. 1767, Alfeld u Hildesheimu - 22. 10. 1836, Göttingen) byl německý lékař, mykolog a botanik.
Roku 1794 se stal ředitelem botanické zahrady při univerzitě v Göttingenu, jímž zůstal až do své smrti. Tamtéž získal doktorát v lékařství (1795), navíc od roku 1802 (do nějž byl soukromým docentem) působil jako mimořádný a pak jako řádný profesor na tamní univerzitě.
Schrader byl plodným autorem, psal jak o flóře Německa, tak flóře vzdálenějších zemí. Mezi lety 1799 a 1803 vydával časopisy „Journal für die Botanik“, v letech 1806-1810 potom „Neues Journal für die Botanik“, jež byly předchůdci od roku 1818 dodnes vycházejícího časopisu „Flora“. Roku 1815 se stal korespondujícím členem švédské akademie věd.
Heinrich Adolf Schrader má v Mezinárodním rejstříku jmen rostlin zkratku Schrad.
Je po něm pojmenován rod rostlin
Schradera Vahl, a množství druhů.
Dílo
Spicilegium florae germanicae (1794)
Sertum Hannoveranum (1795—1798), (spoluautor Johann Christoph Wendland)
Systematische Sammlung Cryptogamischer Gewächse (1796—1797)
Nova genera plantarum. Pars prima cum tabulis aeneis coloratis (Lipsko, 1797, 6 tab.)
Flora germanica (Beginn, 1806)
Hortus Gottingensis (1809, 16 tab.)
Monographia generis Verbasci (1813—1823, 2 díly, 8 tab.)