Boreokontinentální bory jsou lesy s dominantní borovicí lesní, biotop L8.1 sdružuje více typů borů s odlišnou ekologií, dynamikou i strukturou porostu, významnější typy jsou vylišeny do samostatných biotopů (L8.2, L8.3, L10.2, L10.3). Z dalších stromů rostou v borech vtroušené duby zimní nebo břízy bělokoré. Keře chybí nebo se jednotlivě vyskytuje krušina olšová a zakrslé jeřáby, v neuzavřených borech je častý jalovec obecný. Bylinné patro je druhově chudé, někdy s malou, jindy až se stoprocentní pokryvností, při vysoké pokryvnosti bývá bylinné patro ovládáno jediným druhem – metličkou křivolakou, brusnicí borůvkou, vřesem obecným nebo kostřavou ovčí. Mechová patro bývá dobře vyvinuté a tvoří jej suchomilné mechy a lišejníky. K tomuto biotopu se řadí i některé hadcové bory, v těch je bylinné patro bohaté a ve vyšších polohách bývá v podúrovni vtroušený zakrnělý smrk.

Boreokontinentální bory se vyskytují pouze na extrémních stanovištích: na skalách, sutích nebo vysýchavých píscích, kde limitujícím faktorem je nedostatek vláhy, dále na extrémně kyselých půdách nebo na toxických půdách (hadcích), na kterých jiné dřeviny tvoří pouze zakrnělé formy. Na jiných stanovištích mohou samovolně vzniknout přírodní bory pouze jako les přípravný, vzniklý jako nálet pionýrských (X12) dřevin po katastrofickém zániku zonálního lesa, v tomto typu lesa se v dalších generacích lesa borovice nezmlazuje a je postupně vytěsněna vitálnější zonální dřevinou (dubem, bukem). Většina současných borů je založena uměle a má charakter přípravných lesů (X9).