Plzák španělský (Arion lusitanicus) je plž čeledi plzákovitých pocházející z Pyrenejského poloostrova, který se poslední dobou šíří Evropou. Jde o velice nepříjemný invazní druh škodlivého plže, který vytlačuje původní druhy plzáků a páchá obrovské škody v zemědělství.

Plzák španělský dorůstá v dospělosti délky 8-12 cm a jeho zbarvení se nachází někde mezi oranžovou a hnědou. Hmotnost se pohybuje mezi 3-27 g.

Dosti se podobá plzáku lesnímu (Arion rufus), který je ovšem v průměru světlejší a dorůstá větší velikosti. Výrazný rozdíl mezi oběma druhy se objevuje v zbarvení mladých jedinců - zatímco u plzáka lesního jsou jednobarevní (bílí či nažloutlí), malí plzáci španělští jsou pestře zabarveni v odstínech žluti až hnědi se dvěma světlými pruhy na zádech.

Plzák španělský je jako všichni plicnatí plži hermafrodit. Při kopulaci se oba jedinci vzájemně oplodní a oba pak kladou vajíčka. K tomuto dochází (v podmínkách ČR) jednou do roka a to koncem června. Vajíčka jsou kladena od poloviny srpna do konce září (je-li nástup zimy opožděn, pak se může období snůšky protáhnout až do půli prosince), přičemž jeden plzák je schopen naklást až 230 vajíček. Mladí jedinci se líhnou nejdříve po 38 dnech, při nízkých teplotách se vývoj prodlužuje. V případě pozdně kladených vajíček dochází k jejich přezimování a vylíhnutí na jaře. Pozn.: 10.08.2005 pozorována kopulace a na téže lokalitě juv. exemplář, cca 1 cm velký. Jedná se o území města Nový Hrádek, přibližně druhý rok invaze na tomto území. Možnost „nestandardních termínů“ rozmnožování na „čele“ invazní vlny.

Plzák španělský s oblibou vyhledává kulturní plochy. Skrývá se na vlhkých stinných stanovištích, kde klade vajíčka a čeká na vhodné podmínky. Po deštích tato skrytá stanoviště opouští a proniká i na volné prostranství. S oblibou požírá různé komodity pěstované zahrádkáři či zemědělci - oblíben má zejména salát, zelí, řepku etc.

Predátorem plzáků španělských je např. také Turdus merula - kos černý - viz. fotka s plzákem v zobáku.

Invaze druhu, jehož původní areál zahrnoval kromě Pyrenejského polostrova též Anglii a západ Francie, započala někdy v 50. letech. Za její příčinu lze považovat zvýšenou mírou převozu sazenic a jiných zemědělským materiálů, se kterými se plzák mohl začít rozšiřovat. Jako první se objevil ve Švýcarsku (1955), následovalo rozšíření do Německa, Itálie a Rakouska, a poté již se proces změnil v masívní invazi napříč celou Evropou. V posledních letech byl potvrzen výskyt i v Severní Americe. Přemnožení značného rozsahu, která již nelze brát jako lokální a jsou doprovázena rozsáhlými ekonomickými škodami, se v současné době objevují ve Skandinávii, Beneluxu a na severu Německa.

V České republice se plzák španělský poprvé objevil v roce 1991, od té doby se úspěšně šíří zejména v zemědělské a kulturní krajině, kde opakovaně dochází k jeho zatím jen lokálním přemnožením. Byl však doložen i na stanovištích jen minimálně narušených lidskou činností.

Jakožto jeden ze zásadních důvodů dosavadní úspěšnosti tohoto druhu lze uvést nedostatek přirozených nepřátel a parazitů, kteří se s ním doposud nestihli na nová působiště rozšířit. Parazité běžně napadající naše vlastní zástupce rodu plzák nejsou z neznámých důvodů v případě plzáka španělského příliš úspěšní.