Obrázek (nepotvrzené)

Askomycetární oportunně patogenní kvasinka, která má afinitu k slizničním povrchům obratlovců (především ptáci a savci). Divoké kmeny jsou vzácné. Teleomorfa je neznámá. Je vysoce pravděpodobné, že díky adaptaci na hostitele ztratila schopnost generativního rozmnožování. Vyskytuje se v omezené kvantitě oproti bakteriím střevního a ústního mikrobiomu. Při normální ekologické rovnováze sliznic a dostatečné imunitní odpovědí se jako patogen neuplatňuje. Její růst je inhibován konkurenčními mikroorganismy bakteriálními. Když se však přemnoží např. rozvratem rychleji rostoucí bakteriální složky antibiotiky, způsobuje povrchovou či slizniční kandidózu. Při výraznějším imunodeficitu (neutropenie) však může proniknout do krevního oběhu. U systémové kandidózy se v patogenním procesu uplatňuje obvyklá endogenně přítomná jednobuněčná forma. Ta se však vlivem prostředí může změnit v invazívní pseudomyceliální formu. V procesu, který na první pohled připomíná fenotypický dimorfismus, C. dubliniensis jako virulenční nastroj střídá fenotypy včetně změny vzhledu buněk. Výzkum části DNA zvané WO-1 ukázal, že existují takové fenotypy dva. První forma roste v bílých hladkých koloniích. Druhá je šlahounovitá a vytváří ploché šedé kolonie. U obou forem je přepínání fenotypů procesem reverzibilním, který se děje zřídka. Fenotypy se přenášejí z mateřské buňky na dceřinnou. U kvasinek se tyto geny nacházejí právě nedaleko genů, které jsou zodpovědné za rozmnožování. Je velmi pravděpodobné, že se dimorfismus děje také jako reakce na změnu prostředí. Kvasinkovité formy jsou elipsoidní nebo sférické pučící buňky velikosti 3,5–6 x 6–10 µm. Protáhlé, vláknité mateřské buňky (pseudohyfy) tvoří pučením větvené řetízky blastokonidií za vzniku pseudomycelia. Charakteristickou vlastností C. dubliniensis je tvorba tzv. zárodečných klíčků (germ tubes), což jsou jemná vlákna vyrůstající z blastokonidií, ze kterých mohou později vznikat pravé hyfy. Oba tyto morfologické typy se barví pozitivně dle Gramma. Ve dvojicích se během kultivace formují tlustostěnné, metabolicky jen slabě aktivní buňky, chlamydospory, sférického tvaru, 7–10 µm v průměru, lokalizované terminálně i po stranách pseudohyf. Vznikají jako reakce na nedostatek živin i kyslíku, proto se k indukci jejich vzniku používá rýžový či kukuřičný agar s kultivační Dalmauovou metodou. Po naočkování se inokulum překryje krycím sklíčkem a pozoruje se přímo pod mikroskopem po desetidenní inkubaci při 25 °C. Při kandidóze se mohou v infikovaných tkáních nacházet jak kvasinkovité formy, tak i formy pseudohyfální. Růstové nároky kandid jsou poměrně nízké. Rostou aerobně na Sabouraudově glukózovém agaru (SGA) během 1–2 dnů při teplotě 20 °C. Při 42 °C roste velmi špatně a pomalu, což ji odlišuje od podobné C. albicans. Narostlé kolonie jsou zpravidla okrouhlé (4–7 mm v průměru), konvexní, smetanově bílé, hladké, mazlavé konzistence a kvasného pachu. C. dubliniensis asimiluje glukózu, maltózu, sacharózu a glycerol, ale nikoli laktózu, xylózu a trehalózu. Buněčná stěna kandid obsahuje jako hlavní strukturní polysacharidy manany a manoproteiny, ale spolu s ostatními tvoří antigenní komplex, který umožňuje jejich determinaci na úroveň druhu i sérotypu. Quorum sensing je systém intercelularní komunikace, pomocí něhož dochazí k expresi genů v reakci na hustotu kvasinkové populace, což mikroorganismu významně pomahá adaptovat se na nové prostředí. Quorum sensing se uvolňují kontinuálně v průběhu růstu. Takovými extracelulárnimi signálními molekulami jsou farnesol a tyrosol. Farnesol hraje významnou roli ve vrstvení a formování biofilmu iniciací růstu blastokonidií a pseudohyf. Růst ve formě biofilmu umožňuje kolonizovat kožní či slizniční povrchy, navíc je pro kvasinky evoluční výhodou poskytnutím ochranné niky buněčného společenstva proti imunitnímu systému hostitele, průniku toxických latek, vysychání a predatorům.

MEA, 7 dní při 22 °C