Velikost 12‒17 mm. Jde o relativně velký druh kněžice s tmavě zbarvenou svrchní stranou těla, v níž se střídají hnědé, hnědožluté a červenohnědé tóny s tmavými, černými nebo temně kovově zelenými skvrnami v místech, kde se shlukuje černé tečkování. Okraje zadečkových článků se vyznačují žlutavou skvrnou uprostřed, zatímco přední a zadní části článků jsou temně zeleně kovově lesklé. Tykadla jsou převážně černá vždy s bází a koncem dvou posledních článků žlutými. Nohy a spodní strana těla jsou žluté až žlutohnědé s víceméně řídkým černým tečkováním. Hlava před očima je téměř obdélníková, na předním okraji jen nepatrně zaoblená. Báze zadečku není protažena do podoby hrbolku nebo trnu. Larvu lze poznat podle výrazného trnu na boku hlavy u báze tykadla.

Z našich původních druhů se kněžici mramorované nejvíce podobá kněžice mlhovitá (Rhaphigaster nebulosa).

Vyvíjí se na nejrůznějších druzích dvouděložných rostlin, především na stromech a keřích, může ale poškozovat i plodovou zeleninu nebo luštěniny. Přezimují dospělci, buď v přirozených úkrytech ve starých stromech či padlém dřevě, nebo s oblibou využívají budovy a další lidmi vyrobené úkryty.

Druh původní ve východní Asii (Dálný východ Ruska, Japonsko, Korea, východní Čína, severní Vietnam). V 90. letech 20. století byl zavlečen do Pennsylvánie a dnes je již široce rozšířen v USA a jižní Kanadě. V Evropě byl zjištěn poprvé v roce 2004 ve Švýcarsku a Lichtenštejnsku. Dodnes byl nalezen v těchto státech: Belgie, Bulharsko, ČR, Chorvatsko, Francie, Itálie, Maďarsko, Německo, Nizozemí, Rakousko, Rumunsko, Rusko (okolí Soči), Řecko, Slovensko, Slovinsko, Srbsko, Španělsko, Švédsko, a rovněž v Abcházii, Gruzii a Turecku. V ČR byla poprvé zjištěna v srpnu 2018 v Lukové u Přerova na střední Moravě. První nález z Čech je z prosince 2018 z Prahy.