Lanius collurio collurio - Evropa mimo většiny Pyrenejského poloostrova a Skandinávie.
Lanius collurio kobylini - Krym,Kavkaz,severní Írán.

16-18 cm, váha 30 g

Samec má hruď a břicho světle hnědorůžové, na bocích bez vlnkování. Hrdlo je bílé, temeno světle popelavé, pláštík a hřbet jsou červenohnědé. Široký černý oční proužek (pirátská maska), je často nahoře a na čele tence bíle lemovaný. Ocas je černý, u kořene po stranách bílý, kostřec šedý. Někdy bývá malá bílá skvrna u bází ručních letek. Má silný hákovitě zakončený zobák. Samice je zespodu špinavě žlutobílá, s řídkým vlnkováním. Temeno má hnědé nebo hnědošedé, šíji šedou a pláštík je matněji hnědý než u samce. Svrchu má různě výrazné vlnky. Oční proužek je hnědý, uzdička často světlá. Ocas tmavohnědý s úzkými bílými okraji. Mladí ptáci jsou svrchu hustěji vlnkovaní. Někdy mají teplejší hnědou horní stranu ocasu.

Hnízdí v otevřené kulturní krajině. K pobytu si s oblibou volí keřové porosty, křovinaté stráně a meze, okraje lesů a polní remízky, devastované plochy s roztroušenými keři, pastviny, řidčeji i parky a zahrady. Hnízdí od května do července 1x ročně. Je teritoriální během celého roku. Hnízdo stavějí oba ptáci. Je to masivní silnostěnná stavba spletená z kořínků, stébel a stonků uprostřed níž je často mech. Ve výstelce jsou jemné traviny, kořínky, chlupy a někdy peří. Hnízdo je ve spleti větví, nejčastěji do výše 2 m. Na 4-6 vejcích sedí jen samice. Vejce jsou na zelenavém, žlutavém či hnědavém podkladě hnědě skvrnitá, u tupého pólu tvoří věneček. O mláďata pečují oba rodiče. Potravu ťuhýka obecného tvoří především hmyz, vzácněji i drobní hlodavci a ještěrky, troufá si i na ostatní pěvce. Přebytečnou kořist napichuje na trny v okolí hnízda. V létě si zpestřuje jídelníček plody rostlin. Má schopnost jako všichni ťuhýci vyvrhovat tvrdé nestravitelné části potravy jako malé chuchvalce - vývržky. Ve zpěvu dovede výborně imitovat jiné ptáky.

Obývá většinu Evropy, západní Sibiř a Malou Asii. Je přísně tažný, zimuje ve východní a jižní Africe.

Vyskytuje se prakticky na celém území od nížin až do poloh nad 1000 m. n. m. v horách, jeho hnízdní hustota není nikde příliš vysoká. Počty hnízdících párů u nás pomalu stoupají, v letech 2001-03 to bylo 30-60 tisíc.
Populace v celé Evropě po poklesu koncem minulého století se zdají být stabilní, jsou považovány za ztenčené. V celé Evropě hnízdí 6,3 milionu párů.

V Červeném seznamu ČR je tento druh v kategorii NT-druh málo dotčený.