CZ EN
HLEDAT  

Profil taxonu

druh

strakapoud velký
Dendrocopos major (Linnaeus, 1758)

říše Animalia - živočichové »  kmen Chordata - strunatci »  třída Aves - ptáci »  řád Piciformes - šplhavci »  čeleď Picidae - datlovití »  rod Dendrocopos - strakapoud

Vědecká synonyma

Picoides major
Picus major Linnaeus, 1758

Další názvy

= datel velký
= strakapúd velký
= strakapůd velký

Obrázky


mládě

hnízdo

Taxon v check-listech zemí*

* Výčet zemí nemusí být kompletní

Taxonomie

Dendrocopos major major - severní Evropa až po Ural.
Dendrocopos major pinetorum - střední Evropa.
Dendrocopos major anglicus - britské ostrovy.
Dendrocopos major hispanus - Pyrenejský poloostrov.
Dendrocopos major parroti - Korsika.
Dendrocopos major harterti - Sardinie.
Dendrocopos major italiae - Itálie vč. Sicilie.
Dendrocopos major candidus - jihovýchodní Evropa.
Dendrocopos major tenuirostris - Krym a Kavkaz.

Dalších cca 14 ssp. obývá střed Asie po východní pobřeží a jihovýchod kontinentu.

Velikost

Délka: 23-26 cm.
Rozpětí: 38-44 cm.
Hmotnost: 70-100 g.

Popis

Čelo nahnědle bělavé, vrch hlavy a těla černý, v týlu červený příčný pruh (u samice chybí). Černá barva vybíhá ze šíje dolů a dělí se na dva pruhy - jeden jde dozadu na strany prsou a druhý dopředu po stranách hlavy k zobáku. Ten odděluje bílé strany krku a hlavy, rozdělené ještě příčným proužkem. Spodina těla je bílá s různě silným hnědým nádechem, dolní část se spodními krovkami ocasními je červená. Křídla černá, na lopatkách velká bílá skvrna, letky bíle skvrnité, na složeném křídle tvoří bílé pásky.
U mláďat mají obě pohlaví červené temeno.

Ekologie

Žije v lesích všeho druhu, v parcích a zahradách. Hnízdí vždy ve stomových dutinách, které sám vydlabává, často hnízdí i v dutinách z předešlého roku - v případě, že je obsazena jiným druhem hnízdo vyhází. Od poloviny dubna do poloviny června snáší 4-7 vajec, oba rodiče sedí 10-13 dní. Mláďatům se 7. den otvírají oči, 9. den začíná růst krycí peří, od 12. dne je přestávají staří zahřívat. Do 16. dne krmí rodiče uvnitř dutiny, později mladí vylézají mladí pro ptravu k vletovému otvoru, hnízdo opouštějí 21. - 23. (17. - 25.) den. Poté se už do dutiny nevracejí, jsou schopna si sama obstarávat potravu. Pohlavně dospívají v následujícím roce, nejstarší kroužkovaný pták se dožil 8 let a 9 měsíců.
Od července do března jsou základní složkou potravy semena stromů, převažují jehličnany( smrk, borovice, modřín), v případě neúrody se orientuje na listnáče (habr, buk, méně javor, dub, lípa). V jarních měsících stoupá v potravě podíl různého hmyzu, kterým jsou i krmena mláďata. Často naklovává kůru stromů a olizuje tekoucí mízu, v zimě běžně navštěvuje krmítka.

Možné záměny

Na první pohled podobný ostatním druhům našich strakapoudů.

S. malý (Dendrocopos minor) je zřetelně menší.

S. prostřední (Dendrocopos medius) - jiná kresba na hlavě, světleji červené podocasní krovky ,které přecházejí pozvolna do bělavého břicha (u s. velkého je přechod náhlý), které je navíc po stranách tmavě čárkované, u obou pohlaví jasně červený celý vrch hlavy.

S. jižní (Dendrocopos syriacus) - bílá barva na tváři pokračuje bez přerušení na strany krku (u s. velkého je tam zřetelná černá příčka (U mladých ptáků bývá většinou na hrudi červená skvrna).

S. bělohřbetý (Dendrocopos leucotos) - zadní polovina hřbetu je bílá, chybí bílé skvrny na ramenou, u samců červený celý vrch hlavy.

V oblastech, kde se vyskytuje, by připadala v úvahu i záměna s datlíkem tříprstým (Picoides tridactylus), u něho však ve všech šatech chybí zcela červená barva.

Rozšíření

Viz taxonomie, nejhojnější evropský druh strakapouda, chybí pouze v nejsevernějších oblastech, v Irsku a na Islandu. Evropská populace čítá více než 12 milionů párů a je považována za stabilní. Ve většině areálu stálý druh, v zimě se potulující v okolí hnízdišť, u severních a východních populací může docházet k zimním invazím do střední a západní Evropy v závislosti na dostupnosti semen smrků a borovic v oblastech hnízdišť.
V ČR se jedná o běžný druh hnízdící od nížin až po horní hranici lesa. V letech 2001-03 byl početní stav odhadnut na 220-440 tisíc párů.
U nás hnízdí s. v. středoevropský (D.m.pinetorum), v zimě se u nás objevují i ptáci ze severu Evropy - s. v. severoevropský (D.m.major).

Literatura

Hudec,K.a kol.2005:Fauna ČR.Ptáci 2/2.Academia Praha.
Šťastný,K.,Bejček,V.,Hudec,K.2006:Atlas hnízdního rozšíření ptáků v ČR 2001-2003.AVENTINUM.

Mezitaxonové vztahy

kořist: Saperda carcharias (Linnaeus, 1758) - kozlíček osikový

Podřízené taxony

Počet záznamů: 24

poddruh Dendrocopos major anglicus Hartert, 1900 - strakapoud velký anglický
poddruh Dendrocopos major beicki (Stresemann, 1927)
poddruh Dendrocopos major brevirostris (Reichenbach, 1854)
poddruh Dendrocopos major cabanisi (Malherbe, 1854)
poddruh Dendrocopos major canariensis (König, 1889)
poddruh Dendrocopos major candidus (Stresemann, 1919) - strakapoud velký balkánský
poddruh Dendrocopos major hainanus Hartert & Hesse, 1911
poddruh Dendrocopos major harterti Arrigoni, 1902 - strakapoud velký sardinský
poddruh Dendrocopos major hispanus (Schlüter, 1908) - strakapoud velký španělský
poddruh Dendrocopos major italiae (Stresemann, 1919) - strakapoud velký italský
poddruh Dendrocopos major japonicus (Seebohm, 1883)
poddruh Dendrocopos major kamtschaticus (Dybowski, 1883)
poddruh Dendrocopos major major (Linnaeus, 1758) - strakapoud velký severoevropský
poddruh Dendrocopos major mandarinus (Malherbe, 1857)
poddruh Dendrocopos major mauritanus (C. L. Brehm, 1855)
poddruh Dendrocopos major numidus (Malherbe, 1843) - strakapoud velký alžírský
poddruh Dendrocopos major paphlagoniae (Kummerlöwe & Niethammer, 1935)
poddruh Dendrocopos major parroti Hartert, 1911 - strakapoud velký korsický
poddruh Dendrocopos major pinetorum (C. L. Brehm, 1831) - strakapoud velký středoevropský

Dendrocopos major pinetorum - strakapoud velký středoevropský

poddruh Dendrocopos major poelzami (Bogdanov, 1879)
poddruh Dendrocopos major stresemanni (Rensch, 1924)
poddruh Dendrocopos major tenuirostris Buturlin, 1906 - strakapoud velký kavkazský
poddruh Dendrocopos major thanneri le Roi, 1911
poddruh Dendrocopos major wulashanicus Cheng, Xian, Y. Zhang & Jiang, 1975

Odkazy a literatura

EN Fauna Europaea 2.4 [97099]

de Jong, Y.S.D.M. (ed.): Fauna Europaea [http://www.faunaeur.org] [jako Dendrocopos major (Linnaeus, 1758)]
Datum citace: 9. březen 2012
EN AOU Checklist of North and Middle American Birds 2013 [http://checklist.aou.org/], North American Classification Committee (NACC) [jako Dendrocopos major]
Datum citace: 26. duben 2013
EN Bird Life 5.1 [643]

Bird Life [http://www.birdlife.org] [jako Dendrocopos major (Linnaeus, 1758)]
Datum citace: 26. duben 2013
EN Gill F. & Donsker D.: IOC World Bird List 7.3 [http://www.worldbirdnames.org/] [jako Dendrocopos major (Linnaeus, 1758)]
Datum citace: 16. listopad 2017
CZ Hudec K. et al. (2003): Soustava a české názvosloví ptáků světa, Muzeum Komenského v Přerově. 462 pp. [jako Dendrocopos major (Linnaeus, 1758)]
EN Crochet P.-A., Joynt G.: AERC list of Western Palearctic birds December 2012 [http://www.aerc.eu/tac.html] [jako Dendrocopos major]
Datum citace: 26. duben 2013
EN Clements, J. F.: eBird/Clements checklist of birds of the world 6.7 [http://www.birds.cornell.edu/clementsche...], Cornell Lab of Ornithology [jako Dendrocopos major]
Datum citace: 7. duben 2013
ES Lilleleht V. , Lõhmus A. (1997): Scientific, Estonian and English names of birds of Europe [http://www.eoy.ee/yhing/nime.htm] [jako Dendrocopos major]
Datum citace: 11. červenec 2010
CZ Hudec K. (2012): Slovník historických českých názvů ptáků [http://www.birdlife.cz/index.php?ID=2274], Česká společnost ornitologická [jako Dendrocopos major]

Možnosti podílení se na BioLibu

Jste-li v systému přihlášení, můžete k libovolnému taxonu přidat jméno či synonymum v libovolném jazyce (a nebo tak navrhnout opravu jména chybného), popisy taxonu nebo další podtaxony.

Názvy (nepotvrzené) - 5
Komentáře