CZ EN
HLEDAT  

Profil taxonu

druh

žluna šedá
Picus canus J. F. Gmelin, 1788

říše Animalia - živočichové »  kmen Chordata - strunatci »  třída Aves - ptáci »  řád Piciformes - šplhavci »  čeleď Picidae - datlovití »  rod Picus - žluna

Málo dotčený LC

Obrázky

Picus canus - žluna šedá

samice

Autor: Jan Jindra

Picus canus canus - žluna šedá evropská

Picus canus canus - žluna šedá evropská, samec

Autor: Milan Fulín

Picus canus canus - žluna šedá evropská

Picus canus canus - žluna šedá evropská, samice

Autor: Jan Ševčík

Picus canus canus - žluna šedá evropská

Picus canus canus - žluna šedá evropská, samice

Autor: Dana Rymešová

Picus canus canus - žluna šedá evropská

Picus canus canus - žluna šedá evropská, samec

Autor: Zdenka Sztolárová

Picus canus - žluna šedá

samice

Autor: Huc Marian

Picus canus - žluna šedá

Autor: Mirek Heran

Taxon v check-listech zemí*

* Výčet zemí nemusí být kompletní

Taxonomie

Picus canus canus - Evropa a Asie až po Altaj.
Picus canus biedermanni - od Altaje dál na východ.
Populace z jihovýchodní Evropy jsou někdy oddělovány jako P. c. perspicuus Gengler, 1920.

7 ssp. žije v jižní polovině Číny a v Himalaji, 2 izolované ssp. obývají horské lesy v Malajsii a na Sumatře.

Velikost

Délka: 27-30 cm.
Hmotnost: 110-150 g.

Popis

Samec má čelo a přední polovinu temene červené, před okem černou skvrnu a úzký černý vous, zbytek hlavy a krk šedý. Ocas zelený, prostřední pár per slabě pruhovaný. Spodina těla je světle žlutozelená, boky tmavozelené a vrch těla zelený.
Samice je zbarvena stejně, až na to, že na hlavě chybí červená barva.

Ekologie

Žije především v listnatých a smíšených lesích, na horách, kde na rozdíl od ž. zelené (Picus viridis) vystupuje až k horní hranici lesa, i v lesích jehličnatých.
Hnízdí v dutinách stromů, které sama vytesává, dutina je často používána více let po sobě. Hnízdí 1x ročně, v dubnu a květnu snáší 6-7(5-10) vajec, oba rodiče sedí 17-18 dní. Mláďata jsou schopna letu ve stáří 22 dní, 23. - 28. den opouštějí hnízdo. Rodina drží ještě asi 10 dní spolu a pak se mladí rozptýlí do okolí. Nejstarší pták se dožil 5 roků a 4 měsíců.
Hlavní součástí potravy jsou mravenci a jejich kukly, i když je na tuto potravu méně specializovaná než ž. zelená (Picus viridis). Mraveniště nerozhrabává, mravence - nejčastěji rody Formica a Camponotus sbírá v okolí. V menší míře se živí dalším hmyzem a jeho larvami - dvoukřídlí, brouci, motýli a další. V letních měsících požírá příležitostně různé bobule a ovoce. V zimě je možno zastihnout ji na krmítku s lojem a semeny.

Možné záměny

V našich podmínkách je možná záměna se žlunou zelenou (Picus viridis) - ta je poněkud větší, na břišní straně a bocích má tmavší skvrnění, u obou pohlaví sahá červená čepička až daleko do týla, samec má navíc vous červený, černě lemovaný.

Rozšíření

Picus canus canus - Evropa a západní Sibiř po jezero Bajkal a úpatí Altaje. V Evropě chybí v jihozápadní části, na britských ostrovech a na severu Skandinávie, i když rozšíření se pomalu šíří západním směrem a v obdobích s mírnými zimami může zahnízdit i severněji od hranic pravidelného výskytu. Po mírném snížení stavů v letech 1970-90 se evropské populace stabilizovaly na asi 180 tisících párech. Stálý druh, pouze ptáci ze severnějších oblastí areálu se v zimě potulují v širším okruhu než jižnější populace.
U nás hnízdí nepravidelně na celém území od nížin až vysoko do hor 3-5 tisíc párů.

Význam

V Červeném seznamu ČR je zařazena do kategorie LC - druh málo dotčený, ve Směrnici o ptácích č.79/409/EHS je vedena v příloze 1.

Literatura

Hudec,K.a kol.2005:Fauna ČR.Ptáci 2/2.Academia Praha.
Šťastný,K.,Bejček,V.,Hudec,K.2006:Atlas hnízdního rozšíření ptáků v ČR 2001-2003.AVENTINUM.

Zařazené taxony

Počet záznamů: 12

poddruh Picus canus canus Gmelin, 1788 - žluna šedá evropská

Picus canus canus

poddruh Picus canus dedemi (van Oort, 1911)
poddruh Picus canus griseoviridis (A. H. Clark, 1907)
poddruh Picus canus guerini (Malherbe, 1849)
poddruh Picus canus hessei Gyldenstolpe, 1916
poddruh Picus canus jessoensis Stejneger, 1886 - žluna šedá mongolská
poddruh Picus canus kogo (Bianchi, 1906)

Picus canus kogo

poddruh Picus canus robinsoni (Ogilvie-Grant, 1906)
poddruh Picus canus sanguiniceps E. C. S. Baker, 1926

Picus canus sanguiniceps

poddruh Picus canus sobrinus J. L. Peters, 1948
poddruh Picus canus sordidior (Rippon, 1906)
poddruh Picus canus tancolo (Gould, 1863)

Odkazy a literatura

EN Bird Life 3 [22726503]

Bird Life [http://www.birdlife.org] [jako Picus canus Gmelin, 1788]
Datum citace: 23. listopad 2018
EN Fauna Europaea 2.4 [97092]

de Jong, Y.S.D.M. (ed.): Fauna Europaea [http://www.faunaeur.org] [jako Picus canus Gmelin, 1788]
Datum citace: 9. březen 2012
EN F. Gill, D. Donsker & P. Rasmussen (eds): IOC World Bird List 11.1 [http://www.worldbirdnames.org/] [jako Picus canus Gmelin, JF, 1788]
Datum citace: 22. duben 2021
EN del Hoyo J., Elliott A., Sargatal J., Christie D.A. & de Juana E. (eds.).: Handbook of the Birds of the World (HBW) Alive [https://www.hbw.com/], Lynx Edicions, Barcelona [jako Picus canus J. F. Gmelin, 1788]
Datum citace: 27. listopad 2018
CZ Hudec K. et al. (2003): Soustava a české názvosloví ptáků světa, Muzeum Komenského v Přerově. 462 pp. [jako Picus canus Gmelin, 1788]
EN Clements, J. F.: eBird/Clements checklist of birds of the world 6.7, Cornell Lab of Ornithology [jako Picus canus]
Datum citace: 7. duben 2013
EN Crochet P.-A., Joynt G.: AERC list of Western Palearctic birds December 2012 [jako Picus canus]
Datum citace: 26. duben 2013
ES Lilleleht V. , Lõhmus A. (1997): Scientific, Estonian and English names of birds of Europe [jako Picus canus]
Datum citace: 11. červenec 2010

Možnosti podílení se na BioLibu

Jste-li v systému přihlášení, můžete k libovolnému taxonu přidat jméno či synonymum v libovolném jazyce (a nebo tak navrhnout opravu jména chybného), popisy taxonu nebo další podtaxony.

Komentáře