Picus canus canus - Evropa a Asie až po Altaj.
Picus canus biedermanni - od Altaje dál na východ.
Populace z jihovýchodní Evropy jsou někdy oddělovány jako P. c. perspicuus Gengler, 1920.

7 ssp. žije v jižní polovině Číny a v Himalaji, 2 izolované ssp. obývají horské lesy v Malajsii a na Sumatře.

Délka: 27-30 cm.
Hmotnost: 110-150 g.

Samec má čelo a přední polovinu temene červené, před okem černou skvrnu a úzký černý vous, zbytek hlavy a krk šedý. Ocas zelený, prostřední pár per slabě pruhovaný. Spodina těla je světle žlutozelená, boky tmavozelené a vrch těla zelený.
Samice je zbarvena stejně, až na to, že na hlavě chybí červená barva.

Žije především v listnatých a smíšených lesích, na horách, kde na rozdíl od ž. zelené (Picus viridis) vystupuje až k horní hranici lesa, i v lesích jehličnatých.
Hnízdí v dutinách stromů, které sama vytesává, dutina je často používána více let po sobě. Hnízdí 1x ročně, v dubnu a květnu snáší 6-7(5-10) vajec, oba rodiče sedí 17-18 dní. Mláďata jsou schopna letu ve stáří 22 dní, 23. - 28. den opouštějí hnízdo. Rodina drží ještě asi 10 dní spolu a pak se mladí rozptýlí do okolí. Nejstarší pták se dožil 5 roků a 4 měsíců.
Hlavní součástí potravy jsou mravenci a jejich kukly, i když je na tuto potravu méně specializovaná než ž. zelená (Picus viridis). Mraveniště nerozhrabává, mravence - nejčastěji rody Formica a Camponotus sbírá v okolí. V menší míře se živí dalším hmyzem a jeho larvami - dvoukřídlí, brouci, motýli a další. V letních měsících požírá příležitostně různé bobule a ovoce. V zimě je možno zastihnout ji na krmítku s lojem a semeny.

V našich podmínkách je možná záměna se žlunou zelenou (Picus viridis) - ta je poněkud větší, na břišní straně a bocích má tmavší skvrnění, u obou pohlaví sahá červená čepička až daleko do týla, samec má navíc vous červený, černě lemovaný.

Picus canus canus - Evropa a západní Sibiř po jezero Bajkal a úpatí Altaje. V Evropě chybí v jihozápadní části, na britských ostrovech a na severu Skandinávie, i když rozšíření se pomalu šíří západním směrem a v obdobích s mírnými zimami může zahnízdit i severněji od hranic pravidelného výskytu. Po mírném snížení stavů v letech 1970-90 se evropské populace stabilizovaly na asi 180 tisících párech. Stálý druh, pouze ptáci ze severnějších oblastí areálu se v zimě potulují v širším okruhu než jižnější populace.
U nás hnízdí nepravidelně na celém území od nížin až vysoko do hor 3-5 tisíc párů.

V Červeném seznamu ČR je zařazena do kategorie LC - druh málo dotčený, ve Směrnici o ptácích č.79/409/EHS je vedena v příloze 1.