Streptopelia decaocto decaocto - viz rozšíření.
Streptopelia decaocto xanthocyclus - pouze údolí řeky Iravadi v Barmě.

Z nominátní ssp. bývají některými autory populace z Kyrgyzstánu, jihovýchodního Kazachstánu, Če-ťiangu a severu Kan-su vyčleňovány jako S. d. stoliczkae (Hume, 1874) - hrdlička zahradní středoasijská, a populace z jižní Indie a Srí Lanky jako S. d. intercedens (Brehm, 1855) - hrdlička zahradní indická.
Za ssp. S. decaoto bývá někdy považována i africká hrdlička chechtavá Streptopelia roseogrisea (Sundevall, 1857).

Délka: 31-34 cm.
Rozpětí: 48-56 cm.
Hmotnost: 120-290 g.

Hrdlička zahradní je pták velký asi jako holub domácí. Oproti hrdličce divoké je oněco větší a má též delší ocas. Je celá plavě hnědá s jedním černým proužkem na šíji. Má tmavé ruční letky a široký, bílý koncový proužek na ocase. Samice a samec se navzájem neliší, mláďata jsou jsou na spodní straně těla hnědší a mají nevýrazný nebo jim zcela chybí černý šíjní proužek.
Hlas - tříslabičné „gú-gúú-gug“ nebo hlučné „cheeh“.

Hnízdění - hojně hnízdí v zahradách a parcích v březnu až září dvakrát až čtyřikrát ročně. Hnízdo je plochá kupka větviček umístěná na stromech nebo budovách.
Samice snáší na kterých sedí oba rodiče po dobu 14 - 16 dnů a mláďata poté krmí též oba rodiče 14 - 20 dní na hnízdě a poté ještě asi 3 týdny je přikrmují.
Potrava - semena, bobule a části rostlin.
Hrdlička zahradní je stálý pták.

Původní areál tohoto druhu ležel v jihozápadní až střední Asii. Izolované populace dále na východ jsou někdy vyčleňovány jako samostatné ssp. - viz taxonomie. Počátkem minulého století se přes Turecko začala šířit na Balkán, kolem roku 1930 se rychlost šíření zvýšila a v současnosti obývá mimo severu a severovýchodu celou Evropu. Mimo to se dostala i na sever Afriky, uměle vysazena byla i v Severní Americe a i tam se areál stále rozšiřuje. Populace v celém areálu jsou stálé nebo nanejvýš potulné. Početní stavy v celé Evropě se odhadují na 4,7 milionů párů.
V ČR byla poprvé zjištěna v roce 1942 v Brně, do roku 1955 obsadila celou republiku. V současnosti hnízdí na celém území od nížin až do hor. V letech 2001-03 u nás hnízdilo 170-340 tisíc párů.

Po masivním rozšíření v 50. letech minulého století byla z obav z možného působení škod v zemědělství zařazena mezi lovnou zvěř, kterou zůstává doposud. Nikdy však ve větší míře lovena nebyla.