CZ EN
HLEDAT  

Profil taxonu

řád

dravci
Accipitriformes Vieillot, 1816

říše Animalia - živočichové »  kmen Chordata - strunatci »  třída Aves - ptáci »  nadřád Neognathae - letci

Obrázky

Buteo lagopus - káně rousná

Buteo lagopus - káně rousná

Autor: Jan Ševčík

Aquila heliaca - orel královský

Aquila heliaca - orel královský

Autor: Peter Romanow

Accipiter gentilis - jestřáb lesní

Accipiter gentilis - jestřáb lesní

Autor: Johannes Pfleiderer

Taxonomie

Některými autory jsou dravci rozdělováni na 3 samostatné řády: kondoři (Cathariformes), dravci (Accipitriformes) a sokoli (Falconiformes). V některých systémech jsou dokonce dravci - a zvláště kondoři - spojováni s brodivými (Ciconiiformes), ke kterým mají v systému ptáků zřejmě nejblíže.
Patrně nejstarším zástupcem dravců je Lithornis vulturinus (pravděpodobně příbuzný se supy) z eocénu Anglie, hadilovovití jsou známi z oligocénu a spodního miocénu z Afriky a Francie, ostatní formy jsou známy až z miocénu.

Ekologie

Dravci jsou adaptováni na lovení živé kořisti, popřípadě na požírání mršin, jediným víceméně býložravým druhem je orlosup palmový (Gypohierax angolensis) běžně požírající plody některých palem. U některých druhů se vyvinula velice úzká potravní specializace.
Zástupci řádu obývají prakticky celý svět (mimo volných moří), obývají i všechny suchozemské biotopy. Většina druhů hnízdí jednotlivě, hnízda si staví na stromech nebo na skalách, druhy žijící v bezlesých oblastech hnízdí na zemi. Velké druhy snáší většinou pouze 1-2 vejce, u menších druhů jsou snůšky početnější. Vejce jsou snášena až v několikadenních intervalech, mláďata se líhnou postupně a v případě nedostatku potravy nejmladší mláďata hynou, nebo jsou i sežrána sourozenci. U některých druhů dostupnost potravy ovlivňuje i velikost snůšky. Inkubační doba je poměrně dlouhá, u malých druhů nejméně 4 týdny, u supů až 60 dní. Mláďata jsou krmivého typu, na rozdíl od například mláďat pěvců ale ihned po vylíhnutí vidí a slyší.

Morfologie a anatomie

Mezi dravce patří druhy od velikosti zhruba kosa až po jedny z největších létajících ptáků. Mají dost tvrdé krycí opeření, pernice i nažiny jsou řídce porostlé prachovým peřím. Na holení části nohy je peří u většiny druhů prodloužené a tvoří kalhotky. Ručních letek bývá 10-11, rýdovacích per 12, u supů 14. Zbarvení je u většiny druhů nenápadné, příliš se neliší ani u samců a samic. Pelichání probíhá postupně a pomalu, aby nebyla ovlivněna schopnost dobrého letu nutná k lovení kořisti. Do šatu dospělých se malé druhy přepeřují již ve 2. roce života, u velkých druhů až ve věku 4-5 let.
Horní čelist zobáku je v přední polovině hákovitě ohnutá a má ostrou špičku. Okraje přesahují dolní čelist a mají ostré hrany usnadňující trhání kořisti. Kořen zobáku a okolí nozder je kryt zrohovatělou kůží (ozobím), toto je často živě zbarveno.
Kosti jsou silně pneumatizované, u většiny druhů ale silné. Většina druhů má 14 krčních obratlů, orlovec (Pandion haliaetus) a sokoli rodu Falco 15, někteří supi 17 (tato adaptace jim pomáhá při požírání vnitřností velkých savců).
Nohy jsou poměrně dlouhé a značně pohyblivé, u většiny druhů jsou opatřeny dlouhými špičatými drápy.
Ze smyslů je zdaleka nejvyvinutější zrak, čich je kvalitnější pouze u supů.

Literatura

Hudec,K.,Šťastný,K.a kol.2005:Fauna ČR.Ptáci 2/1.Academia.

Poslední zpracované profily

Stephanoaetus coronatus (Linnaeus, 1766) - orel korunkatý
Spizaetus bartelsi Stresemann, 1924 - orel jávský
Spilornis cheela (Latham, 1790) - orlík chocholatý
Rostrhamus sociabilis (Vieillot, 1817) - luněc bažinný
Rostrhamus hamatus (Temminck, 1821) - luněc bělooký
Polyboroides typus A. Smith, 1829 - jestřábec pochopovitý
Micronisus gabar (Daudin, 1800) - jestřáb gabar
Lophoictinia isura (Gould, 1838) - luňák australský
Kaupifalco monogrammicus (Temminck, 1824) - jestřábec pestrý
Ictinia mississippiensis (A. Wilson, 1811) - luňák mississipský

Podřízené taxony

Počet záznamů: 6

čeleď Accipitridae Vigors, 1824 - jestřábovití
čeleď Pandionidae Bonaparte, 1854 - orlovcovití
čeleď Sagittariidae Finsch & Hartlaub, 1870 - hadilovovití

Accipitriformes incertae sedis

rod Masillaraptor Mayr, 2006
rod Messelastur Peters, 1994
rod Tynskya Mayr, 2000

Odkazy a literatura


Možnosti podílení se na BioLibu

Jste-li v systému přihlášení, můžete k libovolnému taxonu přidat jméno či synonymum v libovolném jazyce (a nebo tak navrhnout opravu jména chybného), popisy taxonu nebo další podtaxony.

Názvy (nepotvrzené) - 1
Komentáře


Vysvětlivky

vyhynulý druh/skupina