Monotypický druh.

Délka-140 až 175 cm.
Rozpětí křídel-až 295 cm.
Hmotnost-10 až 13 kg (samci 9 až 15, samice 5,4 až 9).
Délka zobáku- samci 34,7 až 47 cm, samice 29 až 40 cm.

Větší než labuť, bílý s růžovým nádechem. Křídla s černými konci, velký žlutavý zobák s vakem.

Hnízdí v koloniích u mělkých jezer a v deltách velkých řek. Na nepřístupných místech v rákosových porostech si na zemi staví hnízdo, do kterého snáší obvykle 2 vejce. Sedí na nich 33 dní.
Živí se výhradně rybami, denní spotřeba je cca 3 kg.

Hnízdí ostrůvkovitě od jihovýchodní Evropy po střední Asii a v Africe.
Nejblíže od nás hnízdí cca 3000 párů v dunajské deltě v Rumunsku. V r.2000 vyjímečně zahnízdil jeden pár v Bulharsku.
K nám se zatoulávají jednotliví ptáci (pouze jednou 8 ex.) od února do října. Většinou pozorováni na větších vodních plochách.

U nás vzácný přírodní jev. V místech hojného výskytu je pronásledován kvůli konkurenci s rybáři.

Pelikáni se chovají ve výbězích s vodní nádrží. Nelze je umisťovat na rybníčky, kde jsou umístěné menší druhy ptáků. Pelikáni by je totiž mohli zabít nebo sežrat. Nejlépe se jim daří ve skupinkách. Po větší část roku mohou být umístěni venku, teprve při prvních mrazících se musí přestěhovat do ubikace vytápěné na 12-16 °C.
Při dobré péči se i rozmnožují. Někdy zahnízdí i v zimním období v ubikacích. Hnízdo si staví na zemi ze slámy, větví, rákosu a jiných materiálů. Tvoří je vysoká hromada, široká 150 centimetrů. Samice snáší až čtyři vejce. Při sezení se střídají oba rodiče, samec však sedí méně. Mláďata se líhnou za 30-34 dnů. Protože rodiče zasednou již na první vejce jsou mláďata rozdílné velikosti. Zpočátku je staří ptáci krmí natrávenými rybami, které jim vyvrhují do hnízda. Starší mláďata si je vytahují přímo z vaku.
Je velmi zajímavé pozorovat pelikány při lovu. Více ptáků obklíčí hejno ryb, naženou ho ke břehu a pak je společně chytají do mohutných vaků. Pak rybu nadhozem obrátí hlavou dovnitř a spolknou ji. Dokáží zdolat ryby vážící přes jeden kilogram. Denně spotřebují 1-2 kilogramy ryb. Ošetřovatelé jim je podávají většinou mrtvé a hází jim je přímo do zobáku. Takto získají přehled o příjmu potravy jednotlivými zvířaty a je možné v počátku odhalit změny zdravotního stavu.