CZ EN
HLEDAT  

Profil taxonu

řád

tučňáci
Sphenisciformes

říše Animalia - živočichové »  kmen Chordata - strunatci »  třída Aves - ptáci »  nadřád Neognathae - letci

Obrázky

Popis

Všechny druhy tučňáků se přizpůsobily životu ve vodě. Jejich stavba těla je natolik pozměněná, že nejsou schopni letu. Křídla mají přeměněné v dokonalé ploutve. Nohy jsou posunuty na konec těla a tvoří kormidlo. Většinou žijí v chladnějších oblastech jižní polokoule. Pouze některé druhy se vyskytují v teplejších oblastech. Pro pobyt ve studené vodě jim slouží silná vrstva podkožního tuku. Peří je husté a dokonale promaštěné výměškem kostrční žlázy. Tučňáci mohou žít ve vodě i několik měsíců. Loví ryby, korýše i jiné bezobratlé. Potápějí se pro ně do hloubek 10-20 metrů. Na kratší vzdálenosti dokáží vyvinout rychlost až 40 km/hod. Pod vodou vydrží několik minut. Tučňáci hnízdí ve velkých koloniích, které mohou čítat i mnoho tisíc ptáků. Velké druhy snáší pouze jedno vejce, které inkubují ve zvláštní kapse na břiše mezi nohama. Menší tučňáci snáší 2-3 vejce do hnízda zhotoveného z oblázků. Někteří hnízdí i v norách. Rodiče krmí mláďata rybami, které jim vyvrhují. Ta velmi rychle rostou a v hmotnosti dokonce předčí rodiče. Tato zásoba jim poslouží po osamostatnění.

Chov

V zoologických zahradách se chovají převážně druhy z teplejších oblastí. Jako je tučňák Humboldtův nebo brýlový. Velké druhy pocházející z Antarktidy se chovají méně. Jsou totiž velmi nároční na čistotu vzduchu a často trpívají plísňovými záněty plic způsobené plísněmi rodu Aspergillus. Vyžadují speciální pavilóny s klimatizací a chlazením vody a vzduchu. Z 18 druhů tučňáků se v zajetí pravidelně chová jen asi 4-5 druhů. Někteří se dobře množí.

Literatura

Kořínek M. (1999): Zoologická zahrada, RUBICO s.r.o., Olomouc

Poslední zpracované profily

Spheniscus mendiculus Sundevall, 1871 - tučňák galapážský
Pygoscelis antarcticus (J. R. Forster, 1781) - tučňák uzdičkový
Pygoscelis adeliae (Hombron & Jacquinot, 1841) - tučňák kroužkový
Eudyptes sclateri Buller, 1888 - tučňák chocholatý
Eudyptes schlegeli Finsch, 1876 - tučňák královský
Eudyptes robustus Oliver, 1953 - tučňák snarský
Eudyptes pachyrhynchus G. R. Gray, 1845 - tučňák novozélandský
Spheniscus magellanicus (J. R. Forster, 1781) - tučňák magellanský
Spheniscus demersus (Linnaeus, 1758) - tučňák brýlový
Eudyptula minor (J. R. Forster, 1781) - tučňák nejmenší

Podřízené taxony

Počet záznamů: 4

čeleď Spheniscidae Bonaparte, 1831 - tučňákovití

Spheniscidae - 00000000011

rod Inkayacu Clarke et al., 2010

Sphenisciformes incertae sedis

rod Crossvallia Tambussi, 2005
rod Waimanu Jones, Ando & Fordyce, in Slack, Jones, Ando, Harrison, Fordyce, Arnason & Penny, 2006

Odkazy a literatura

EN Australian Faunal Directory [7564dbad-6925-4f15-9ce0-640d6f6fe1e9]

ABRS (2009-2019): Australian Faunal Directory [https://biodiversity.org.au/afd/home], Australian Biological Resources Study, Canberra [jako Sphenisciformes]
Datum citace: 7. únor 2015
CZ Hudec K. et al. (2003): Soustava a české názvosloví ptáků světa, Muzeum Komenského v Přerově. 462 pp. [jako Sphenisciformes]

Možnosti podílení se na BioLibu

Jste-li v systému přihlášení, můžete k libovolnému taxonu přidat jméno či synonymum v libovolném jazyce (a nebo tak navrhnout opravu jména chybného), popisy taxonu nebo další podtaxony.

Taxony (nepotvrzené) - 1
Komentáře


Vysvětlivky

vyhynulý druh/skupina