CZ EN
HLEDAT  

Profil taxonu

druh

klíště obecné
Ixodes ricinus (Linnaeus, 1758)

říše Animalia - živočichové »  kmen Arthropoda - členovci »  třída Arachnida - pavoukovci »  řád Ixodida - klíšťata »  čeleď Ixodidae - klíšťatovití »  rod Ixodes - klíště »  podrod Ixodes

Vědecká synonyma

Acarus ricinus Linnaeus, 1758

Obrázky


larva

vejce

Taxon v check-listech zemí*

* Výčet zemí nemusí být kompletní

Ekologie

Preferuje vlhké teplé biotopy, nejhojnější je zhruba do 700-800 m n.m. Dospělci mají tzv. dvojvrcholový výskyt, s kulminací na jaře (květnu) a na podzim (září), larvy a nymfy jsou nejhojnější v létě. Krev sají pouze samice, samci se živí rostlinnou mízou.

Klíště obecné je jediné klíště, které aktivně vyčkává na svého hostitele.
Klíšťata se vyskytují ve čtyřech vývojových stadiích – mimo vajíčka je to šestinohá larva, osminohá nymfa a dospělé klíště, imago. Doba celého vývoje kolísá mezi 1–6 lety a každé přeměně musí bezpodmínečně předcházet sání. Jednotlivá stadia sají jen jednou, ale různě dlouhou dobu (larva 2–6 dní, nymfa 2–7 dní a dospělá samice 5–14 dní). Páření probíhá na hostiteli i mimo něj a plně nasátá oplodněná samice pak klade až 5000 vajíček.
Stanoviště naprosto vyhovující klíštěti obecnému je listnatý nebo smíšený les (i městský park), kde na vegetaci blízko nad zemí a v typickém posezu „s rozevřenou náručí“ trpělivě čekají na svého hostitele. Jsou slepá, ale velice citlivě reagují na vydechovaný CO2. Přezimují v kterémkoliv stadiu vývoje, v hladovém i nasátém stavu. Probouzejí se už při teplotách nad 5°C (svědčí o tom nálezy v zimním období na lesní zvěři, lze se nakazit při práci v seníku, krmelci, doma na půdě atd.). Jejich plná aktivita naplno propuká 1–2 týdny po posledním sněhu, nejčastěji je to v březnu, první larvy se objeví během dubna a května.

Bodavě sacího ústrojí tvoří zubatý hypostom a pohyblivé postranní chelicery. Do rány klíště vypouští anestetika proti bolesti, antikoagulancia i látky pro dokonalou fixaci v ráně. Další účinné složky slin ovlivňují imunitní systém – důležité jsou zejména proteiny, které vážou histamin a tlumí vnik zánětu.

Mezi metody boje s těmito nepříjemnými ektoparazity by měla patřit jejich plošná likvidace, užívání tělových repelentů a látek k ošetření oděvu a obuvi. Dostupné a účinné je očkování proti klíšťové encefalitidě, ale především je třeba dbát na důslednou kontrolu těla po návratu z přírody. Důležité je správné odstranění klíštěte. Parazita šetrně uchopíme pinzetou směrem od zadečku za hlavohruď (nebo přímo speciálním přípravkem, nikdy ne prsty), kývavými pohyby ho pomalu uvolníme a postižené místo ihned ošetříme jodovou tinkturou. Otáčení po nebo proti chodu hodinových ručiček nemá význam a efekt jeho dušení olejem nebo mýdlovou vodou je sporný – stejně jako při neopatrném zmáčknutí tak lze uspíšit průnik choroboplodných zárodků do rány. V době po poranění klíštětem není vhodná fyzická námaha, je nutné pečlivě sledovat svůj zdravotní stav a při jakékoliv změně včas vyhledat odbornou lékařskou pomoc!

Rozšíření

Žije v mírném pásmu Evropy, Asie, ale i v severní Africe a Severní Americe.

Význam

Klíšťata jsou přenašeči mnoha chorob, v našich poměrech především klíšťové encefalitidy a lymeské borreliózy, ale nelze opomenout ani nebezpečí přenosu tularémie nebo ehrlichiózy, babesiózy, z rickettsioz u nás Q-horečky atd.
U klíšťové encefalitidy (TBE) se klíště může nakazit na
- infikovaném zvířeti, i když hostitel neprodělává zrovna viremickou fázi, tj. fázi, kdy by byly viry v krvi pomnožené
- transovariálně, tj. přenosem z matky na potomstvo
- transstadiálně - nákaza se přenáší i ze stadia do stadia

Literatura

Citováno podle:
MUDr. Miroslav Förstl a kolektiv: Praktický atlas lékařské parazitologie [online]
[citováno 11.7.2006] http://camelot.lfhk.cuni.cz/parazitatlas...
a dalších zdrojů

Mezitaxonové vztahy

parazit: Flavivirus - flavivirus, Borrelia burgdorferi Johnson et al. 1984, Borrelia afzelii Manuela Marin Canica et al., 1994, Borrelia garrini Baranton et al. 1992

hostitel: Canis lupus familiaris Linnaeus, 1758 - pes domácí, Homo sapiens Linnaeus, 1758 - člověk moudrý, Bison bonasus (Linnaeus, 1758) - zubr

Související hesla

hematofág

Odkazy a literatura

EN Fauna Europaea 2.4 [95334]

de Jong, Y.S.D.M. (ed.): Fauna Europaea [http://www.faunaeur.org] [jako Ixodes ricinus (Linnaeus, 1758)]
Datum citace: 9. březen 2012
EN Pest Information Wiki [Ixodes_ricinus]

Pest Information Wiki [http://wiki.pestinfo.org] [jako Ixodes ricinus Linnaeus]
Datum citace: 5. březen 2016
CZ Kůrka A. (2005): České názvy živočichů VI. Pavoukovci (Arachnida). II. roztoči (Acari), Národní muzeum, (zoologické odd.), Praha [jako Ixodes ricinus Linné, 1758]
Datum citace: 2. červen 2013

Možnosti podílení se na BioLibu

Jste-li v systému přihlášení, můžete k libovolnému taxonu přidat název či synonymum v libovolném jazyce (a nebo tak navrhnout opravu názvu chybného), popisy taxonu nebo další podtaxony.

Komentáře - 5