Velikost 13,5‒16 mm. Jde o relativně velký druh kněžice se světle okrově zbarvenou svrchní stranou těla, s níž kontrastují hnědé až černé (nikdy kovově zelené) skvrny v místech, kde se shlukuje černé tečkování. Okraje zadečkových článků nesou velkou žlutavou skvrnu uprostřed, zatímco přední a zadní okraje článků jsou černé. Tykadla mají báze článků žlutavé a jejich konce široce černé. Nohy a spodní strana těla jsou žlutavé s ojedinělými černým tečkami. Hlava před očima je parabolická, na předním okraji zřetelně zaoblená. Báze zadečku vybíhá dopředu v podobě silného a dlouhého trnu dosahujícího až mezi přední kyčle (takto dlouhý trn nenajdeme u žádného jiného druhu evropské kněžice).

Vyvíjí se na nejrůznějších druzích listnatých stromů a vyšších keřů. Živí se fytofágně i zoofágně, např. na larvách mandelinek. Přezimují dospělci, buď v přirozených úkrytech ve starých stromech či padlém dřevě, nebo s oblibou využívají budovy a další lidmi vyrobené úkryty.

Druh původní v západní a střední části Palearktické oblasti – v Evropě (severní hranice prochází Německem a Polskem), Středomoří, ba Blízkém východě a ve střední Asii až po Afghánistán a Pákistán. Kněžice mlhovitá je u nás známa už z 80. let 19. století, svým výskytem však byla vázána téměř výhradně na teplé oblasti jižní a střední Moravy a středních Čech. V 60.‒80. letech 20. století se tento druh stal postupně velmi vzácným, od 90. let se však s postupujícícm oteplováním kněžice mlhovité opět objevují a stávají se hojným druhem našeho termofytika.