CZ EN
HLEDAT  

Profil taxonu

druh

včela medonosná
Apis mellifera Linnaeus, 1758

říše Animalia - živočichové »  kmen Arthropoda - členovci »  třída Insecta - hmyz »  řád Hymenoptera - blanokřídlí »  čeleď Apidae - včelovití »  rod Apis - včela

Vědecká synonyma

Apis mellifera banatica
Apis mellifica Linnaeus, 1761

Další jména

= včela obecná
= medonoska#

Obrázky

Apis mellifera mellifera - včela medonosná tmavá

Apis mellifera mellifera - včela medonosná tmavá

Autor: Ondřej Zicha

Apis mellifera mellifera - včela medonosná tmavá

Apis mellifera mellifera - včela medonosná tmavá

Autor: Hana Demlová

hnízdo

Velikost

dělnice 12-15 mm
matka 16-20 mm

Ekologie

Včelí kolonii zakládá matka s rojem. Roj musí mít minimálně 30 včel, většinou jsou ale roje několikatisícové. Běžné zdravé včelstvo čítá 10-80 tis. včel. Včely mají velmi dobře vyvinutou dělbu práce - začínají ve hnízdě, kde nejprve krmí matku a plod, pak vytvářejí vosk a med, střeží úl a nakonec se stanou létavkami. Úloha létavky a průzkumnice je riskantní, jelikož se včela setká s predátory, jako je např. květolib, někteří pavouci nebo někdy sršně. Včely nejsou teritoriální, proto je napadená létavka odkázána na sebe, pokud není v blízkosti úlu. Obrana každé napadené létavky by totiž zbytečně vypotřebovala část energie v podobě uloženého medu a také by mohly padnout další dělnice.
Naproti tomu se však včely dovedou na zdroje potravy svolávat. Včely vracející se z průzkumu, které našly zajímavý zdroj, "tancují" ve tvaru osmiček. Tímto způsobem dovedou sdělit polohu zdroje (směr letu od úlu podle slunce, ale nezávisle na jeho poloze, kterou dovedou včely vypočítat), jeho vydatnost i přesnou vzdálenost. Průzkumnice vypočítají i vítr, který na ně při letu působil, a dělnice v úlu tak dostanou jakési "souřadnice". Jedna včela je schopná přivolat i několik stovek dělnic během méně než hodiny (pokud není zdroj příliš vzdálený, tzn. v řádech kilometrů).
Rozmnožují se oddělením roje. S rojem odlétá stará matka, zatímco právě vylíhnutá matka se ujme funkce v původním úlu. Roj není moc agresivní a usazuje se na větvích, komínech nebo jiných význačných bodech. Průzkumnice pak hledají místo pro nové hnízdo. Když se vrátí, roj vybere nejlepší objev a tam se zahnízdí. Katastrofální následky může mít na roj déšť, nevčasný odlet (nedostatek zásob na zimu) nebo ochlazení, které znemožní včelám užívat létací svaly. K rojení dochází obvykle na jaře, letní roje jsou neúspěšné, proto se včely v létě nerojí.

Zajímavosti

Jed obsahuje enzymy hyaluronidasu, fosfolipasu B (štěpí lipidy), histamin (zodpovědný za alergickou reakci) a tři peptidy:
apamin je oktadekapeptid (18 aminokyselin) se dvěma disulfidovými můstky mající neurotoxický účinek
MCD peptid je peptid o 22 aminokyselinách, sekvenčně podobný apaminu, opět se dvěma disulfidovými můstky
mellitin o 26 aminokyselinách působí hemolýzu erythrocytů jako detergent, což se vysvětluje nahromaděním hydrofobních kyselin na N-konci a hydrofilních aminokyselin u C-konce

Toxicita

LD 50 je pro člověka 2,8 mg/kg, což odpovídá asi 19 bodnutím, pokud by bylo aplikováno celé množství jedu obsažené v jedovém váčku. Pro dospělého člověka o průměrné hmotnosti by mělo být smrtelných 1200-1500 bodnutí. Většinou však není aplikován obsah celého jedového váčku a tak jsou zaznamenány případy, kdy lidé přežili i více než 2000 žihadel. Mnohem nebezpečnější jsou alergické reakce osob citlivých na včelí jed.
Lidé se mnohem více obávají bodnutí sršní, ta má však jed s mnohem menší účinností (LD50 10-90 mg/kg), ale její bodnutí je velmi bolestivé neboť toxin obsahuje velké množství acetylcholinu, což je látka, která zprostředkovává přenášení vzruchů v nervové soustavě živočichů.

Mezitaxonové vztahy

predátor: Xysticus luctuosus (Blackwall, 1836) - běžník lesní, Molobratia teutonus (Linnaeus, 1767) - roupec včelový, Vespa orientalis Linnaeus, 1771 - sršeň východní, Vespa mandarinia Smith, 1852 - sršeň mandarínská, Vespa crabro Linnaeus, 1758 - sršeň obecná, ...

parazit: Braula coeca Nitzsch, 1818 - včelomorka obecná, Varroa destructor Anderson & Trueman, 2000 - kleštík zhoubný, Nosema ceranae Fries et al., Paenibacillus larvae (White, 1906)

napodobován: Eristalis tenax (Linnaeus, 1758) - pestřenka trubcová

LD50, histamin

Podřízené taxony

Počet záznamů: 35

poddruh Apis mellifera acervorum Skorikov, 1929 - včela medonosná stepní
poddruh Apis mellifera adamii Ruttner, 1977 - včela medonosná krétská
poddruh Apis mellifera adansoni Latreille, 1804 - včela medonosná západoafrická
poddruh Apis mellifera anatolica Maa, 1953 - včela medonosná anatolská
poddruh Apis mellifera armeniaca Skorikov, 1929 - včela medonosná arménská
poddruh Apis mellifera artemisia Engel, 1999 - včela medonosná ruská
poddruh Apis mellifera capensis Eschscholtz, 1822 - včela medonosná kapská
poddruh Apis mellifera carnica Pollmann, 1879 - včela medonosná kraňská

Apis mellifera carnica - 000000000111

poddruh Apis mellifera caucasica Pollmann, 1889 - včela medonosná kavkazská
poddruh Apis mellifera cecropia Kiesenwetter, 1860 - včela medonosná jarumová
poddruh Apis mellifera cypria Pollmann, 1879 - včela medonosná kyperská
poddruh Apis mellifera iberica Goetze, 1964 - včela medonosná pyrenejská
poddruh Apis mellifera intermissa von Buttel-Reepen, 1906 - včela medonosná punská
poddruh Apis mellifera jemenitica Ruttner, 1976 - včela medonosná arabská
poddruh Apis mellifera lamarckii Cockerell, 1906 - včela medonosná egyptská
poddruh Apis mellifera ligustica Spinola, 1806 - včela medonosná italská

Apis mellifera ligustica - 000000000111

poddruh Apis mellifera lihzeni Buttel-Reepens, 1906 - včela medonosná vřesová
poddruh Apis mellifera litorea Smith, 1961 - včela medonosná pobřežní
poddruh Apis mellifera macedonica Ruttner, 1988 - včela medonosná makedonská
poddruh Apis mellifera major Ruttner, 1978 - včela medonosná marocká
poddruh Apis mellifera meda Skorikov, 1829 - včela medonosná perská
poddruh Apis mellifera mellifera Linnaeus, 1758 - včela medonosná tmavá

Apis mellifera mellifera - 000000000111

poddruh Apis mellifera monticola Smith, 1961 - včela medonosná horská
poddruh Apis mellifera nubica Ruttner, 1976 - včela medonosná nubijská
poddruh Apis mellifera pomonella Sheppard & Meixner, 2003 - včela medonosná kazašská
poddruh Apis mellifera remipes Gerstäcker, 1862
poddruh Apis mellifera ruttneri Sheppard, Arias, Grech & Meixner, 1997 - včela medonosná maltská
poddruh Apis mellifera sahariensis Baldensperger, 1932 - včela medonosná saharská
poddruh Apis mellifera scutellata Lepeletier, 1836 - včela medonosná středoafrická
poddruh Apis mellifera sicula Montagano, 1911 - včela medonosná sicilská
poddruh Apis mellifera silvarum Alpatov, 1935 - včela medonosná středoruská
poddruh Apis mellifera sossimai Engel, 1999 - včela medonosná ukrajinská
poddruh Apis mellifera syriaca Skorikov, 1829 - včela medonosná syrská

Apis mellifera syriaca - 000000000011000

poddruh Apis mellifera taurica Alpatov, 1935 - včela medonosná krymská
poddruh Apis mellifera unicolor Latreille, 1804 - včela medonosná madagaskarská

Odkazy a literatura

EN OzAnimals - Australian Wildlife [http://www.ozanimals.com/] [jako Apis mellifera]
Datum citace: 14. duben 2013
EN Pest Information Wiki [Apis_mellifera]

Pest Information Wiki [http://wiki.pestinfo.org] [jako Apis mellifera Linnaeus]
Datum citace: 5. březen 2016
EN Fauna Europaea 2.4 [231852]

de Jong, Y.S.D.M. (ed.): Fauna Europaea [http://www.faunaeur.org] [jako Apis mellifera Linnaeus, 1758]
Datum citace: 9. březen 2012
EN Ruggiero M. (ed) (2008): World Bee Checklist [http://www.itis.gov/beechecklist.html], ITIS [jako Apis mellifera Linnaeus, 1758]
Datum citace: 10. duben 2010

Možnosti podílení se na BioLibu

Jste-li v systému přihlášení, můžete k libovolnému taxonu přidat jméno či synonymum v libovolném jazyce (a nebo tak navrhnout opravu jména chybného), popisy taxonu nebo další podtaxony.

Komentáře - 1


Vysvětlivky

# lidové jméno