Klobouk 2-20 cm v průměru, v mládí sklenutý, později rozložený až nálevkovitý, matný, plstnatý nejdéle v mládí na podvinutém okraji. Později olysávající a za vlhka naslizlý. Okraj je ve stáří jen sklopený, někdy krátce rýhovaný. Barvu má okrově hnědou s olivovým nádechem. Ve stáří až rezavě hnědý.
Lupeny široce připojené až sbíhavé, v mládí trochu zvlněné, žilnatě propojené a lehce oddělitelné od dužniny klobouku, husté, světle žluté až olivově žluté, někdy i hlínově žluté, na poranění hnědnoucí, otlačením tmavě hnědočervenají.
Třeň 4-8 cm vysoký, 0,8-2 cm tlustý, více méně válcovitý, tuhý, hladký, holý, centrální či méně excentrický, často ohnutý a někdy i zašpičatělý, žlutavý až rezavě žlutý a často jemně ojíněný. Otlakem hnědne.
Dužnina v klobouku měkká, ve třeni tuhá, bělavá či žlutavá, na řezu hnědnoucí, vařením až zčerná. Chuť nakyslá, vůně příjemně ovocná až houbová.
Výtrusný prach nažloutle hnědý až hnědý, výtrusy jsou elipsoidní, hladké, barvy žluto až šedohnědé velikosti 8-12 x 4-6 µm.

Výskyt červen až listopad, velmi hojně v druhotných smíšených lesích, ale i ve všech typech lesů, jako jsou kulturní smrčiny, přirozené borové porosty tak i v zahradách, sadech, parcích, stromořadích i dokonce mezi domy. Upřednostňuje nevápenatou půdu. Též ji najdeme v borových lesích na píscích např. v Polabí ale i v karpatském severním předhoří v okolí Rabsztyna.

Jedovatá.

Čechratka olšová (Paxillus rubicundulus) která je menší, má klobouk světlejší barvy a tmavší vrostlé nebo vtlačené šupinky. Lupeny se nebarví, nebo velmi slabě, výskyt pod olšemi. Je nejedlá.
Lupenopórka červenožlutá (Phylloporus pelletieri) která nemá tak pravidelné lupeny a po pomačkání plodnice nepřechází do barvy rezavě hnědé, Je jedlá.

Vytváří ekomykorhizu s břízou i jehličnatými stromy, může však růst i saprofyticky z odumřelého dřeva. Někteří houbaři ji sbírají a nakládají do octa. Ve starých atlasech je uváděna jako jedlá. V Rusku dokonce velmi oblíbená houba.
Otrava je tzv. gastroenteritický syndrom. Příznaky se mohou objevit za 1-4 hodiny: nevolnostmi, bolestmi v břiše a průjmy. Později se může projevit imunohemolytický syndrom třesavkou, bolestmi v kříži, teplotou, červenou močí až ledvinovým selháním.
Dříve byla považována za jedlou. Uvařená může způsobit alergické potíže.
Byl u ní objeven nejedovatý antigen, který zapříčiňuje rozpad červených krvinek. Údajně způsobila již dokonce i úmrtí.
V roce 1969 se s ní naloženou v octě zúčastnila ankety o nejoblíbenější houbu p. J. Velkoborská z Prahy 4. Této soutěže se s touto houbou zúčastnili 3 lidé.
Plodnice může absorbovat do určité míry i radioaktivní izotopy. Jinak se však jedná o jednu z hub, která má největší obsah draslíku, 50-65 g v 1kg sušiny.