CZ EN
HLEDAT  

Profil taxonu

druh

čechratka podvinutá
Paxillus involutus (Batsch) Fr.

říše Fungi - houby »  třída Agaricomycetes - stopkovýtrusé »  řád Boletales - hřibotvaré »  čeleď Paxillaceae - čechratkovité »  rod Paxillus - čechratka

Vědecká synonyma

Agaricus involutus Batsch
Agaricus involutus var. involutus Batsch
Omphalia involuta var. involuta (Batsch) Gray
Omphalia involuta (Batsch) Gray
Agaricus adscendibus Bolton
Agaricus contiguus Bull.
Paxillus involutus var. excentricus Fr.

Obrázky


Taxon v check-listech zemí*

* Výčet zemí nemusí být kompletní

Popis

Klobouk 2-20 cm v průměru, v mládí sklenutý, později rozložený až nálevkovitý, matný, plstnatý nejdéle v mládí na podvinutém okraji. Později olysávající a za vlhka naslizlý. Okraj je ve stáří jen sklopený, někdy krátce rýhovaný. Barvu má okrově hnědou s olivovým nádechem. Ve stáří až rezavě hnědý.
Lupeny široce připojené až sbíhavé, v mládí trochu zvlněné, žilnatě propojené a lehce oddělitelné od dužniny klobouku, husté, světle žluté až olivově žluté, někdy i hlínově žluté, na poranění hnědnoucí, otlačením tmavě hnědočervenají.
Třeň 4-8 cm vysoký, 0,8-2 cm tlustý, více méně válcovitý, tuhý, hladký, holý, centrální či méně excentrický, často ohnutý a někdy i zašpičatělý, žlutavý až rezavě žlutý a často jemně ojíněný. Otlakem hnědne.
Dužnina v klobouku měkká, ve třeni tuhá, bělavá či žlutavá, na řezu hnědnoucí, vařením až zčerná. Chuť nakyslá, vůně příjemně ovocná až houbová.
Výtrusný prach nažloutle hnědý až hnědý, výtrusy jsou elipsoidní, hladké, barvy žluto až šedohnědé velikosti 8-12 x 4-6 µm.

Ekologie

Výskyt červen až listopad, velmi hojně v druhotných smíšených lesích, ale i ve všech typech lesů, jako jsou kulturní smrčiny, přirozené borové porosty tak i v zahradách, sadech, parcích, stromořadích i dokonce mezi domy. Upřednostňuje nevápenatou půdu. Též ji najdeme v borových lesích na píscích např. v Polabí ale i v karpatském severním předhoří v okolí Rabsztyna.

Jedovatá.

Možné záměny

Čechratka olšová (Paxillus rubicundulus) která je menší, má klobouk světlejší barvy a tmavší vrostlé nebo vtlačené šupinky. Lupeny se nebarví, nebo velmi slabě, výskyt pod olšemi. Je nejedlá.
Lupenopórka červenožlutá (Phylloporus pelletieri) která nemá tak pravidelné lupeny a po pomačkání plodnice nepřechází do barvy rezavě hnědé, Je jedlá.

Zajímavosti

Vytváří ekomykorhizu s břízou i jehličnatými stromy, může však růst i saprofyticky z odumřelého dřeva. Někteří houbaři ji sbírají a nakládají do octa. Ve starých atlasech je uváděna jako jedlá. V Rusku dokonce velmi oblíbená houba.
Otrava je tzv. gastroenteritický syndrom. Příznaky se mohou objevit za 1-4 hodiny: nevolnostmi, bolestmi v břiše a průjmy. Později se může projevit imunohemolytický syndrom třesavkou, bolestmi v kříži, teplotou, červenou močí až ledvinovým selháním.
Dříve byla považována za jedlou. Uvařená může způsobit alergické potíže.
Byl u ní objeven nejedovatý antigen, který zapříčiňuje rozpad červených krvinek. Údajně způsobila již dokonce i úmrtí.
V roce 1969 se s ní naloženou v octě zúčastnila ankety o nejoblíbenější houbu p. J. Velkoborská z Prahy 4. Této soutěže se s touto houbou zúčastnili 3 lidé.
Plodnice může absorbovat do určité míry i radioaktivní izotopy. Jinak se však jedná o jednu z hub, která má největší obsah draslíku, 50-65 g v 1kg sušiny.

Literatura

Internetové stránky 2002.
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 162.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str. 43.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 672.
Houby – česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str. 267, 283.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 334.
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 22, 28, 269.
Kniha o houbách. Autor THOMAS LEss0E a ANNA DEL CONTE 1997 str. 199.
Houby. Autor Mirko Svrček 1996 str. 212.
Houby. Autor Helmut a Renata Grünertovi 1995 str. 180.
Kapesní atlas HOUBY autor Edmund Garnweidner 1994 str. 140.
Kapesní atlas hub. Autor Pavol Škubla 1993 str. 41.
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 43, 144, 186, 187, 189, 212, 216, 233.
Huby. Autor M. Svrček / B. Vančura 1987 str. 123.
Kapesní atlas hub 1. Autoři Antonín Příhoda, Ladislav Urban, Ladislav Urban ml. 1986 str. 124.
Mykologický sborník č. 1-2 str. 13, 29, 30, č. 3-5 str. 64, 75, č. 8-10 str.132, 140, 142, rok 1970.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát. 1969 str. 77, 92, 93 (příloha 25/50).
Klíč k určování našich hub hřibovitých a bedlovitých. Autor Albert Pilát 1951.str. 69.

Odkazy a literatura

CZ Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy, Academia Praha, 624pp [jako Paxillus involutus (Batsch) Fr.]
Datum citace: 11. květen 2013
CZ Slavíček J. (ed.) (2014-2018): Číselník hub České republiky 2018, Česká vědecká společnost pro mykologii [jako Paxillus involutus (Batsch) Fr.]
Datum citace: 16. září 2019

Možnosti podílení se na BioLibu

Jste-li v systému přihlášení, můžete k libovolnému taxonu přidat jméno či synonymum v libovolném jazyce (a nebo tak navrhnout opravu jména chybného), popisy taxonu nebo další podtaxony.

Komentáře