Klobouk 3 - 15 cm v průměru, polokulovitý, široce kuželovitý, později vyklenutý až skoro plochý, občas s tupým hrbolem, za vlhka velmi hlenovitě slizký, lepkavý a lesklý, radiálně vláknitě žíhaný. Barvy čokoládově hnědé až žlutohnědé, stářím vybledávající s velmi snadno slupitelnou. pokožkou.
Rourky jsou široce přirostlé, neodsedlé, někdy i mírně sbíhavé, snadno se oddělující od dužniny. Barvy světle žluté až zlatožluté. Póry okrouhlé, drobné, zřídka vylučující bílou tekutinu, barvy slámově až citrónově žluté, ve stáří červenohnědé. V mládí jsou zakryté bílou plachtičkou.
Velum bělavé, na spodní straně fialové až nahnědlé, zanechávající na třeni prsten.
Prsten výrazný, blanitý, kožovitý, barvy na spodní straně purpurově hnědé na horní straně je bělavý.
Třeň 3 - 11 cm vysoký, 1 - 3 cm tlustý, válcovitý, na vrcholu jemně žlutavě nebo hnědavě zrnitý, s drobnou síťkou. Pod prstenem hnědý až fialově hnědý, tmavnoucí do hnědočerné a slizký.
Dužnina nejdříve tvrdá a bělavá až citrónově žlutá, později měkká a ve spodní části třeně hnědavá, na řezu barvu neměnní. Chuť mírná až slabě nakyslá, vůně slabě ovocná.
Výtrusný prach hnědý někdy i okrově hnědý, výtrusy elipsoidně vřetenovité, světle žluté až hnědožluté, velikosti 7-10,5 x 2,5-3,5 µm.

Výskyt květen až listopad v jehličnatých lesích, přirozených borových porostech, od nížin do hor, ve skupinách nebo jednotlivě pod borovicemi s dvěma jehlicemi ve svazečku. To je borovice lesní, borovice černá, borovice blatka. Upřednostňuje suchou písčitou půdu s malou vrstvou humusu a mladé jehličnaté porosty a chladnější klima.

Jedlý.

Klouzek zrnitý (Suillus granulatus) který nemá prsten a má světlejší klobouk. Je jedlý.
Klouzek žíhaný (Suillus collinitus), který je loučovitě vrostle tmavě vláknitý, rostoucí pod borovicemi na vápenité půdě a je též jedlý.
Slizák mazlavý (Gomphidius glutinosus) při pohledu svrchu někdy nerozeznatelný. Na spodní části klobouku má však místo rourek lupeny. Je jedlý.

Při sběru velmi znečištěný. V Patagonii a v jižní Chile je možné vysazovat borovici lesní jen po očkování tímto klouzkem, protože podporuje její růst i v nejhorších podmínkách. Je to mykorhizní druh který tvoří mykorhizu s borovicí. V Alpách vystupuje až do výše 2330 m. Někdy to bývá i anthrakoksenní houba a nejdeme jej náhodně i na spáleništi. Z kulinářského hlediska je výborný v polévce, smetanové omáčce, do smaženice, pod maso a výtečný je též ve slaném závinu. V roce 1969 v anketě houby a jejich úprava skončil na 10 – 13 místě se 4 hlasy. U některých lidí však vyvolává podobné alergické reakce jako čechratka podvinutá (Paxillus involutus). Luteus znamená žlutý.