CZ EN
HLEDAT  

Profil taxonu

druh

sírovec žlutooranžový
Laetiporus sulphureus (Bull.) Murrill

říše Fungi - houby »  třída Agaricomycetes - stopkovýtrusé »  řád Polyporales - chorošotvaré »  čeleď Fomitopsidaceae - troudnatcovité »  rod Laetiporus - sírovec

Vědecká synonyma

Polyporus sulphureus Bull.
Boletus sulphureus Bull.
Boletus sulphureus Mérat
Sistotrema sulphureum (Bull.) Rebent.
Polyporus sulphureus (Bull.) Fr.
Merisma sulphureus (Bull.) Gillet
Polypilus sulphureus (Bull.) P. Karst.
Leptoporus sulphureus (Bull.) Quél.
Tyromyces sulphureus (Bull.) Donk
Grifola sulphurea (Bull.), Pilát

Další názvy

= choroš sírový
= choroš sírožlutý
= chorošovec sírový
= sírovec sírový

Obrázky


Taxon v check-listech zemí*

* Výčet zemí nemusí být kompletní

Popis

Plodnice jednoletá, masitá bez třeně, často narůstající taškovitě nad sebou.
Klobouk 6-50 cm v průměru, 1-5 cm silný, masitý, v mládí hlízovitý, později polokruhovitý až konzolovitý, nebo vějířovitý, bokem přirostlý, silně vrásčitý až nepravidelně zvlněný, ojíněný, na povrchu vylučující bezbarvou tekutinu, žlutooranžový, okrově nažloutlý nebo žlutě načervenalý, okraj podvinutý a směrem k němu je pásovaný. Ve stáří pak je bleděokrový až bělavý.
Rourky 0,3-0,5 cm dlouhé, sírově žluté, s drobnými, okrouhlými, mírně hranatými až podlouhlými, sírově žlutými póry, které vylučují někdy kapky tekutiny a později jsou barvy žlutookrové.
Dužnina za mlada měkká a šťavnatá, aromatická, později drobivě sypká, ve stáří tvrdá, lámavá, barvy v mládí sírově žluté, později nažloutlé až bělavé, nezřetelně pásované. Za čerstva má vůni výrazně aromatickou a chuť nakyslou. Ve stáří má nepříjemný zápach a slabě hořkou chuť.
Výtrusný prach barvy bílé, v mládí až bledě krémové, výtrusy bezbarvé, hladké, široce elipsoidní velikosti 5-7 x 3,5-4,5 µm.

Ekologie

Výskyt duben až říjen hojně v lesích, parcích, zahradách a podél řek na poškozených kmenech a silných větvích listnáčů, např. na dubech (Quercus), topolech (Populus), hrušních (Pyrus), třešních (Prunus) atd. Upřednostňuje vrbu (Salix) a teplé lužní lesy. Někdy jej najdeme i na jehličnanech a to hlavně na smrku.

Jedlý.

Možné záměny

Sírovec horský (Laetiporus montanus) – nejedlý.
Vějířovec obrovský (Meripilus giganteus) lze zaměnit pouze mladé plodnice, které však na řezu černají. V mládí jedlý.

Zajímavosti

Konzumovat se dá pouze za mlada, kdy je šťavnatý. Hodí se na řízky, rozemlít do sekané, ale i k nakládání do octa. Znovu upozorňuji! Sbírat jen mladé plodnice. Starší plodnice naložené v octě chutnají jako piliny. Je to kosmopolitní druh, což znamená, že je rozšířen po celém světě. Plodnice jsou jednoleté a někdy dokonce tvoří nepohlavní spory – konidie. Způsobuje intenzivní hnědou hnilobu dřeva.
Jeden specielní recept: Choroš nakrájíme na menší kousky, osolíme a na oleji dusíme v zakrytém kastrole. Občas zamícháme a podlijeme teplou vodou a trochou oleje. Když je houba poloměkká, přidáme nadrobno pokrájenou cibuli, lžičku kari koření a mletého pepře a dusíme dál. Než je choroš měkký, trvá dušení tak 1¾ hodiny i déle. Dusíme radši co nejdéle. Nakonec přidáme 2 vejce na 4 porce.

Literatura

Internetové stránky 2003.
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 118.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str.318, 319.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 113, 208, 209, 783, 784.
Houby – česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str. 146.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 110,
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 21, 26, 127.
Kniha o houbách. Autor THOMAS LEss0E a ANNA DEL CONTE 1997 str. 69, 229, 234, 235.
Houby. Autor Mirko Svrček 1996 str. 80.
Houby. Autor Helmut a Renata Grünertovi 1995 str. 230.
Kapesní atlas HOUBY autor Edmund Garnweidner 1994 str. 176.
Kapesní atlas hub. Autor Pavol Škubla 1993 str. 45, 70.
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 127, 177, 193, 252.
Huby. Autor M. Svrček / B. Vančura 1987 str. 291.
Mykologický sborník č. 3-5 str. 63, 8-10 str. 127, 128, 142, 143 rok 1970.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 73, 104, 184, 185.

Mezitaxonové vztahy

spásač: Eledona agricola (Herbst, 1783)

Podřízené taxony

Počet záznamů: 1


Odkazy a literatura

CZ Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy, Academia Praha, 624pp [jako Laetiporus sulphureus (Bull.) Murrill]
Datum citace: 11. květen 2013
CZ Slavíček J. (ed.) (2014): Číselník hub České republiky [http://www.czechmycology.org/cz/ndop.php], Česká vědecká společnost pro mykologii [jako Laetiporus sulphureus (Bull.) Murrill]
Datum citace: 3. březen 2015

Možnosti podílení se na BioLibu

Jste-li v systému přihlášení, můžete k libovolnému taxonu přidat jméno či synonymum v libovolném jazyce (a nebo tak navrhnout opravu jména chybného), popisy taxonu nebo další podtaxony.

Komentáře - 1