CZ EN
HLEDAT  

Profil taxonu

druh

sírovec žlutooranžový
Laetiporus sulphureus (Bull.) Murrill

říše Fungi - houby »  třída Agaricomycetes - stopkovýtrusé »  řád Polyporales - chorošotvaré »  čeleď Fomitopsidaceae - troudnatcovité »  rod Laetiporus - sírovec

Vědecká synonyma

Agarico-carnis flammula Paulet
Agarico-pulpa styptica Paulet
Agaricus speciosus Battarra
Boletus citrinus Lumn.
Boletus coriaceus Huds.
Boletus imbricatus Bull.
Boletus lingua-cervina Schrank
Boletus ramosus Bull.
Boletus sulphureus Mérat
Boletus sulphureus Bull.

Další názvy

= choroš sírový
= choroš sírožlutý
= chorošovec sírový
= sírovec sírový

Obrázky


Taxon v check-listech zemí*

* Výčet zemí nemusí být kompletní

Popis

Plodnice jednoletá, masitá bez třeně, často narůstající taškovitě nad sebou.
Klobouk 6-50 cm v průměru, 1-5 cm silný, masitý, v mládí hlízovitý, později polokruhovitý až konzolovitý, nebo vějířovitý, bokem přirostlý, silně vrásčitý až nepravidelně zvlněný, ojíněný, na povrchu vylučující bezbarvou tekutinu, žlutooranžový, okrově nažloutlý nebo žlutě načervenalý, okraj podvinutý a směrem k němu je pásovaný. Ve stáří pak je bleděokrový až bělavý.
Rourky 0,3-0,5 cm dlouhé, sírově žluté, s drobnými, okrouhlými, mírně hranatými až podlouhlými, sírově žlutými póry, které vylučují někdy kapky tekutiny a později jsou barvy žlutookrové.
Dužnina za mlada měkká a šťavnatá, aromatická, později drobivě sypká, ve stáří tvrdá, lámavá, barvy v mládí sírově žluté, později nažloutlé až bělavé, nezřetelně pásované. Za čerstva má vůni výrazně aromatickou a chuť nakyslou. Ve stáří má nepříjemný zápach a slabě hořkou chuť.
Výtrusný prach barvy bílé, v mládí až bledě krémové, výtrusy bezbarvé, hladké, široce elipsoidní velikosti 5-7 x 3,5-4,5 µm.

Ekologie

Výskyt duben až říjen hojně v lesích, parcích, zahradách a podél řek na poškozených kmenech a silných větvích listnáčů, např. na dubech (Quercus), topolech (Populus), hrušních (Pyrus), třešních (Prunus) atd. Upřednostňuje vrbu (Salix) a teplé lužní lesy. Někdy jej najdeme i na jehličnanech a to hlavně na smrku.

Jedlý.

Možné záměny

Sírovec horský (Laetiporus montanus) – nejedlý.
Vějířovec obrovský (Meripilus giganteus) lze zaměnit pouze mladé plodnice, které však na řezu černají. V mládí jedlý.

Zajímavosti

Konzumovat se dá pouze za mlada, kdy je šťavnatý. Hodí se na řízky, rozemlít do sekané, ale i k nakládání do octa. Znovu upozorňuji! Sbírat jen mladé plodnice. Starší plodnice naložené v octě chutnají jako piliny. Je to kosmopolitní druh, což znamená, že je rozšířen po celém světě. Plodnice jsou jednoleté a někdy dokonce tvoří nepohlavní spory – konidie. Způsobuje intenzivní hnědou hnilobu dřeva.
Jeden specielní recept: Choroš nakrájíme na menší kousky, osolíme a na oleji dusíme v zakrytém kastrole. Občas zamícháme a podlijeme teplou vodou a trochou oleje. Když je houba poloměkká, přidáme nadrobno pokrájenou cibuli, lžičku kari koření a mletého pepře a dusíme dál. Než je choroš měkký, trvá dušení tak 1¾ hodiny i déle. Dusíme radši co nejdéle. Nakonec přidáme 2 vejce na 4 porce.

Literatura

Internetové stránky 2003.
Velký atlas húb. Autor Pavol Škubla 2007 str. 118.
Encyklopedie hub a lišejníků. Autor Vladimír Antonín 2006 str.318, 319.
Velký fotoatlas hub z jižních Čech. Autor Tomáš Papoušek 2004 str. 113, 208, 209, 783, 784.
Houby – česká encyklopedie vydal Výběrl Reader´s Digest 2003 str. 146.
Houby. Autor Ladislav Hagara, Vladimír Antonín, Jiří Baier 1999 str. 110,
Encyklopedie hub. Autor Gerrit J. Keizer 1998 str. 21, 26, 127.
Kniha o houbách. Autor THOMAS LEss0E a ANNA DEL CONTE 1997 str. 69, 229, 234, 235.
Houby. Autor Mirko Svrček 1996 str. 80.
Houby. Autor Helmut a Renata Grünertovi 1995 str. 230.
Kapesní atlas HOUBY autor Edmund Garnweidner 1994 str. 176.
Kapesní atlas hub. Autor Pavol Škubla 1993 str. 45, 70.
Co víme o houbách. Autor Jaroslav Klán 1989 str. 127, 177, 193, 252.
Huby. Autor M. Svrček / B. Vančura 1987 str. 291.
Mykologický sborník č. 3-5 str. 63, 8-10 str. 127, 128, 142, 143 rok 1970.
Houby Československa v jejich životním prostředí. Autor Albert Pilát 1969 str. 73, 104, 184, 185.

Mezitaxonové vztahy

spásač: Eledona agricola (Herbst, 1783)

Podřízené taxony

Počet záznamů: 1


Odkazy a literatura

CZ Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy, Academia Praha, 624pp [jako Laetiporus sulphureus (Bull.) Murrill]
Datum citace: 11. květen 2013
CZ Slavíček J. (ed.) (2014): Číselník hub České republiky [http://www.czechmycology.org/cz/ndop.php], Česká vědecká společnost pro mykologii [jako Laetiporus sulphureus (Bull.) Murrill]
Datum citace: 3. březen 2015

Možnosti podílení se na BioLibu

Jste-li v systému přihlášení, můžete k libovolnému taxonu přidat jméno či synonymum v libovolném jazyce (a nebo tak navrhnout opravu jména chybného), popisy taxonu nebo další podtaxony.

Komentáře - 1