32–38 mm

Ohniváček modrolesklý osídluje dva odlišné typy biotopů – vlhké podhorské a horské louky (kde se velmi často vyskytuje společně s ohniváčkem modrolemým) a současně i suché až stepní lokality – výsypky, opuštěné lomy, váté písky.

Během 20. století zaznamenal velmi silný úbytek a je hodnocen jako zranitelný druh v Červeném seznamu bezobratlých ČR, z nížin téměř vymizel. V poslední době se ale znovu objevuje na mnoha lokalitách a úspěšně se šíří (např. na střední Moravě a Drahanské vrchovině).

Narozdíl od podobného ohniváčka modrolemého se vyskytuje na lokalitě v mnohem nižších hustotách, většinou je vzácný, ale je zřejmě mnohem mobilnější. Na lokalitách se objevuje asi o 3 týdny později než ohniváček modrolemý, od poloviny května do začátku srpna podle nadmořské výšky, vždy pouze jedna generace. Ve středních polohách (400–500 m.n.m.) létá většinou od poloviny června do poloviny července.

Motýli tvoří větší množství barevných forem.
Ve střední Evropě jsou samečci téměř fialoví nebo oranžoví s fialovým leskem, samičky jsou hnědé.
V jižní Evropě jsou samečci více oranžoví než ve střední Evropě a samičky jsou z velké části nebo celé oranžové s černými skvrnami na předních i zadních křídlech.

Ohniváček modrolesklý je rozšířený v severní Africe, většině území Evropy a velké části Asie.

V České republice se souvisle vyskytuje v pohraničních horách – místy je hojný, naopak v nížinách téměř chybí, v posledních několika letech se ale znovu objevuje na mnoha lokalitách, odkud již vymizel, na některých lokalitách byl pozorován po více než 50 letech.

Na území ČR a Slovenska poddruh Lycaena alciphron alciphron.