CZ EN
HLEDAT  
Mapování druhů

Profil taxonu

druh

ježek východní
Erinaceus roumanicus Barrett-Hamilton, 1900

říše Animalia - živočichové »  kmen Chordata - strunatci »  třída Mammalia - savci »  řád Erinaceomorpha - hmyzožravci »  čeleď Erinaceidae - ježkovití »  rod Erinaceus - ježek

Další názvy

= ježek evropský rumunský
= ježek karpatský
= ježek rumunský

Obrázky


mládě


Taxonomie

Na základě taxonomické revize došlu k rozdělení druhu Erinaceus concolor na dva druhy - Erinaceus concolor sensu stricto a Erinaceus roumanicus. Populace v "evropské části areálu" (střední, východní a jihovýchodní Evropa a část západní Asie) nyní náleží druhu E. roumanicus, pro který zůstává platné české jméno ježek východní, zatímco pro druh Erinaceus concolor bylo navrženo české jméno ježek maloasijský (výskyt v Turecku, jižní části Kavkazu, v západním Íránu a severozápadní části Arabského poloostrova).

Velikost

Váha 240-1200g, délka 17-18.5 cm

Popis

Zatímco u mladých jedinců převládá na hlavě a na břiše tmavohnědé zbarvení s výraznou bílou náprsenkou, v dospělosti je srst v těchto místech světlá. Kresba „brýlí“ kolem očí a na čenichu chybí. Počet bodlin v dospělém šatě se pohybuje mezi 6-7 tisíci a jejich zbarvení i uspořádání je nestejnoměrné – některé jsou jednobarevně bílé nebo šedé, jiné kroužkované a směřují dopředu, dozadu i do stran (jakoby „rozcuchané“). V místech hojnějšího výskytu ježka východního i ježka západního se někdy objevují obtížně určitelní jedinci nesoucí znaky obou druhů (křízenci).

Rozšíření

Kromě Moravy a Slezska obývá i velkou část Čech. Zatímco dříve se uváděla západní hranice jeho evropského rozšíření zhruba na linii Vltava – Labe, nyní se posunula západněji až do Mostecké pánve, k severnímu okraji Doupovských hor, na Plzeňsko a do podhůří Českého lesa.

Mimo naše území žije ve východní a jihovýchodní Evropě a západní Asii, kde dosahuje i na západní pobřeží Kaspického moře a nejzápadnější Sibiř.

Rozmnožování

Ježci mívají mláďata dvakrát ročně, první vrh bývá koncem dubna, druhý v pozdním létě. Březost trvá okolo 35 dnů a samice rodí 4-5 mláďat. Mláďata jsou slepá, ostny mají ukryté v kůži a váží asi 15 g. Ve třech týdnech začínají opouštět hnízdo a matka je kojí až do šesti týdnů. Dospívají do jednoho roku.

Literatura

Anděra M., Horáček I. (2005): Poznáváme naše savce, 2. doplněné vydání, Sobotales, Praha

Na Biolibu probíhá mapování výskytu tohoto taxonu v České republice a pokud jste se s ním v přírodě setkali, rádi Vaše pozorování zaznamenáme do databáze mapování výskytu.

Mapy rozšíření

Podřízené taxony

Počet záznamů: 5

poddruh Erinaceus roumanicus bolkayi V. Martino, 1930
poddruh Erinaceus roumanicus drozdovskii V. & E. Martino, 1933
poddruh Erinaceus roumanicus nesiotes Bate, 1906
poddruh Erinaceus roumanicus pallidus Stroganov, 1957
poddruh Erinaceus roumanicus roumanicus Barrett-Hamilton, 1900

Odkazy a literatura

EN IUCN Red List of Threatened Species 2018-1 [136344]

IUCN Red List of Threatened Species [http://www.iucnredlist.org/] [jako Erinaceus roumanicus Barrett-Hamilton, 1900]
Datum citace: 3. srpen 2018
EN Wilson D. E., Reeder D. M. (editors) (2005): Mammal Species of the World (MSW). A Taxonomic and Geographic Reference (3rd ed) [http://www.bucknell.edu/msw3] [jako Erinaceus roumanicus Barrett-Hamilton, 1900]
Datum citace: 5. prosinec 2008

Možnosti podílení se na BioLibu

Jste-li v systému přihlášení, můžete k libovolnému taxonu přidat jméno či synonymum v libovolném jazyce (a nebo tak navrhnout opravu jména chybného), popisy taxonu nebo další podtaxony.

Přidat záznam o pozorování
Komentáře


Vysvětlivky

? nepotvrzený výskyt v oblasti popisované check-listem