CZ EN
HLEDAT  

Profil taxonu

druh

měchožil zhoubný
Echinococcus granulosus (Batsch, 1786)

říše Animalia - živočichové »  kmen Platyhelminthes - ploštěnci »  třída Cestoda - tasemnice »  řád Cyclophyllidea - kruhovky »  čeleď Taeniidae »  rod Echinococcus - měchožil

Obrázky

Taxon v check-listech zemí*

* Výčet zemí nemusí být kompletní

Velikost

2–6, výjimečně 11 mm

Popis

Na skolexu dvojitý kruh háčků (na fotografii chybí, parazit je po smrti svého hostitele rychle ztrácí) a 4 přísavky, strobilu tvoří jen 2–7 článků. Poslední gravidní článek (vyústění dělohy je v dolní polovině) nebo samotná odolná vajíčka se uvolňují do střevního obsahu. Jejich morfologie (30–50 x 22–44 mm) je charakteristická pro čeleď Taeniidae.

Ekologie

Uvolněná larva proniká v mezihostiteli skrze žaludek nebo stěnu tenkého střeva a putuje cestou portálního žilního systému do jater (někdy i dál do plic nebo jiných orgánů). V jaterním parenchymu dochází k jejich kompletní metamorfóze – mění se v boubel obklopenou vazivovou blánou, pouzdrem. Útvar nepřestává růst, velikosti 1 cm dosáhne přibližně za rok a až při rozměru 2–3 cm se uvnitř vytvoří dutina, vzniká cysta, hydatida.
Pes nebo jiná šelma jako hostitel a široké spektrum mezihostitelů, včetně člověka. Podle nich je E. granulosus dělen na kmeny G1–G9; např. pes-ovce kolem Středozemního moře, pes-kůň (nový druh Echinococcus equinus, nepatogenní pro člověka) v západní Evropě, Anglii a Irsku, jinde v Evropě kmen pes-skot (nově Echinococcus ortleppi, patogenní pro člověka) a dále na východ pes-prase atd. Fertilní cysta (existují i sterilní, neinfekční) je vystlána zárodečnou vrstvou, která dává pučením vzniknout až stovkám nových dceřiných váčků, které mají germinativní vrstvu po svém obvodu. Protoskolexy se z ní uvolňují, „pučí“ a volně se vznáší v tekutině jako tzv. hydatický písek. Stěnu dále tvoří laminární membrána (právě její antigeny stimulují imunitní systém) a konečně i zevní fibrotická membrána, která je hostitelského původu (její tloušťka odpovídá intenzitě imunitní odpovědi). Při prasknutí cysty vznikají sekundární útvary nebo dojde k diseminaci.
Vyvíjí se několik let i zcela bezpříznakově. Solitární cysty jsou schopny dosáhnout velikosti až 20 cm, ale po čase někdy zanikají a zvápenatí (abortivní léze). Mimo jater je možná lokalizace v ledvině, CNS, v kostech, srdci i jinde. Při provalení do dutiny břišní hrozí vedle diseminace anafylaktický šok, ale např. při ruptuře plicní cysty do dýchacích cest může být obsah jen vykašlán (háčky ve sputu nebo stolici) a zbytek se zhojí. Léčbu vždy zahajujeme albendazolem, před samotným chirurgickým odstraněním se cysta punktuje, po aspiraci obsahu se do ní injikuje skolicidní roztok a až po jeho respiraci může následovat resekce. Pravidelná plošná dehelmintizace psů je jedinou prevencí.

Zajímavosti

Člověk se na severní polokouli může stát také mezihostitelem jiného druhu, měchožila bublinatého (syn. větveného), Echinococcus (syn. Alveococcus) multilocularis, tzv. „liščí tasemnice“. Ve dvojhostitelském cyklu jsou obvyklými mezihostiteli drobní hlodavci a definitivním hostitelem liška nebo jiný predátor. Alveolární echinokokóza (AE, syn. alveokokóza) člověka jako mezihostitele je pomalu postupující, ale velice agresivní onemocnění, kdy nepřesně ohraničené cysty s tenkou fibrotickou vrstvou exogenním pučením infiltrují okolí a často metastázují. Inkubace je velmi dlouhá, mortalita bez doživotní léčby až 90%. Dalšími patogenními druhy z Jižní a Střední Ameriky jsou Echinococcus vogeli a Echinococcus oligarthrus.

Literatura

Citováno podle:
MUDr. Miroslav Förstl a kolektiv: Praktický atlas lékařské parazitologie [online]
[citováno 11.7.2006] http://camelot.lfhk.cuni.cz/parazitatlas...

Mezitaxonové vztahy

hostitel: Canis lupus f. familiaris Linnaeus, 1758 - pes domácí, Canis lupus Linnaeus, 1758 - vlk obecný, Vulpes vulpes (Linnaeus, 1758) - liška obecná

mezihostitel: Sus scrofa f. domestica Linnaeus, 1758 - prase domácí, Naemorhedus caudatus (Milne-Edwards, 1867) - goral východní, Bos primigenius f. taurus (Linnaeus, 1758) - tur domácí, Capra aegagrus f. hircus Linnaeus, 1758 - koza domácí, Capreolus capreolus (Linnaeus, 1758) - srnec obecný, ...

Podřízené taxony

Počet záznamů: 1

poddruh Echinococcus granulosus equinus Williams & Sweatman, 1963

Odkazy a literatura

EN Fauna Europaea 2.4 [412736]

de Jong, Y.S.D.M. (ed.): Fauna Europaea [http://www.faunaeur.org] [jako Echinococcus granulosus (Batsch, 1786)]
Datum citace: 9. březen 2012
EN ABRS (2009-2019): Australian Faunal Directory [https://biodiversity.org.au/afd/home], Australian Biological Resources Study, Canberra [jako Echinococcus granulosus (Batsch, 1786)]

Možnosti podílení se na BioLibu

Jste-li v systému přihlášení, můžete k libovolnému taxonu přidat jméno či synonymum v libovolném jazyce (a nebo tak navrhnout opravu jména chybného), popisy taxonu nebo další podtaxony.

Názvy (nepotvrzené) - 5
Komentáře