Z přírody je uváděno několik poddruhů, divoké drobnosemenné formy se často uvádějí jako P. vulgaris var. aborigineus; při pěstování se běžně rozlišují convar. vulgaris jako typy popínavé a convar. nanus typy keříčkové. Druh je výjimečně variabilní co se týče barvy květů (bílá, světle žlutá, světle růžová nebo světle fialová až načervenalá), různé linie se výrazně liší i tvarem (zahnutím, tloušťkou, mírou zaškrcení apod.), strukturou (přítomnost pergamenové blanky, tloušťka, povrch) i zbarvením zralých lusků (od bělavého přes žluté a zelené až černofialové, případně různým způsobem žíhané) a především tvarem a zbarvením semen - v tomto ohledu jde o nejproměnlivější rostlinný druh vůbec.

Divoké formy jsou víceleté liány s pukavými lusky a semeny kolem 5 mm velkými. Kulturní fazol je jednoletá levotočivá liána asi do 4 m dlouhá (zpravidla s delší vegetační dobou) nebo nízká (od 20 cm) keříčková rostlina. Stonky víceméně oblé a lysé, listy trojčetné, roztroušeně chlupaté a slabě lepivé, květenství s nejvýše několika oboupohlavnými květy; plodem lusk, většinou lysý, s až 20 lesklými semeny různého tvaru a barvy. I pěstované formy jsou diploidní (2n = 22).

Ve volné přírodě roste převážně v řídkých keřových porostech. V našich podmínkách kvete od června, květy jsou opylovány hmyzem a jsou částečně cizosprašné.

Trochu podobný je i pěstovaný fazol šarlatový – (Phaseolus coccineus), který ale klíčí hypogeicky, celá rostlina je hrubší a mohutnější, květenství bohatší, květy jsou bílé, červenobílé nebo červené, lusky drsné a pevné, semena má zpravidla větší a víceméně oblého tvaru.

Divoce rostoucí formy tohoto a příbuzných druhů se vyskytují v přerušovaném areálu, převážně v horských oblastech, od severozápadní Argentiny až do střední Ameriky. Domestikován byl pravděpodobně opakovaně - nejstarší nálezy kulturních forem pocházejí z Peru asi před 8000 lety, z Mexika jsou asi o 1000 let mladší; fazol většinou doprovázel kukuřici a byl s ní společně pěstován, v době příchodu Evropanů byl už široce a běžně rozšířen v obou Amerikách, dnes je pěstován od tropů do mírného pásu do 60° SŠ.

Zralá semena jsou jednou z nejvýznamnějších potravin a nejdůležitějším zdrojem rostlinných bílkovin (složení zralých semen - kolem 60% uhlovodanů, 20-25% bílkovin a 2% tuku), po sóji je fazol nejpěstovanější luštěnina (údaje FAO - rok 2010 - pěstován na skoro 30 miliónech hektarů s produkcí kolem 23 miliónů tun - spolu s dalšími druhy rodu), mladé lusky jsou pěstovány jako zelenina (asi 1,5 miliónu hektarů a 20 miliónů tun). Mladé listy se dají jíst syrové v salátech, dospělé vařené, slámu je možné zkrmovat. Lusky a semena snižují hladinu cukru v krvi, látky obsažené v kořenech mají narkotické účinky, z fazolí je možné získávat hnědé barvivo. Zralé syrové fazole jsou jedovaté (u některých odrůd stačí několik semen), otrava se projevuje průjmy a zvracením.