CZ EN
HLEDAT  

Profil taxonu

druh

žebrovník Waltlův
Pleurodeles waltl Michahelles, 1830

říše Animalia - živočichové »  kmen Chordata - strunatci »  třída Amphibia - obojživelníci »  řád Salamandroidea - mloci »  čeleď Salamandridae - mlokovití »  rod Pleurodeles - žebrovník

Vědecká synonyma

Triton waltli
Molge waltlii
Triton costatus Wagler, 1830
Pleurodeles exasperatus Duméril, Bibron & Duméril, 1854
Salamandra fenestrata Gray in Cuvier, 1831
Salamandra funebris Bory de Saint-Vincent, 1828
Salamandra major Gray in Cuvier, 1831
Salamandra pleurodeles Schlegel, 1837
Triton pleurodelus Schultze, 1891
Bradybates ventricosus Tschudi, 1838

Další názvy

= čolek Waltlův

Téměř ohrožený

Obrázky


larva

vejce

Taxon v check-listech zemí*

Afrika: Maroko, Evropa: Španělsko

* Výčet zemí nemusí být kompletní

CZ   NL  

Taxonomie

Žebrovník byl poprvé popsán už v roce 1828 a byl pojmenován Salamandra funebris, tedy česky něco jako „mlok pohřební“. Toto podivné pojmenování je dnes naštěstí považováno za nomen oblitum (latinsky za „zrušený“ či „zapomenutý“ název). Později byl pak ale tento druh řazen střídavě i do rodů Pleurodeles, Triton, Salamandra, Bradybates, Molge či Triturus. Ačkoliv se hlavně v naší literatuře často o žebrovnících hovoří jako o „mlocích“, ve skutečnosti patří do příbuzenstva čolků. Za jejich nejbližší příbuzné jsou pak považováni v jihovýchodní Asii žijící trnočolci rodů Tylototriton a Echinotriton a také jim podobný, v Evropě kdysi žijící a bohužel již dávno vymřelý rod Chelotriton.

Popis

Patrně největší evropský ocasatý obojživelník, v literatuře udávaná maximální délka samic dosahuje něco málo přes 28 cm, u samců dokonce 31 cm, samci mají totiž v porovnání se samicemi o něco delší ocas. Hlava je plochá a široká, oči drobné, končetiny silné opatřené krátkými prsty. Hřbetní strana je zbarvena hnědavě až olivově šedě s tmavými nepravidelnými skvrnami. Na bocích jsou červenohnědé vyvýšeniny pod kterými jsou patrné špičky žeber. Břicho je zbarveno světle šedě či žlutavě a je tmavě skvrnité. V období rozmnožování mají žebrovníci výrazně lemovaný ocas, samci pak i zřetelné tmavě zbarvené hrbolky na předních končetinách. V terestrické fázi je ocasní lem žebrovníků nízký, celkové zbarvení těla tmavé a méně kontrastní, kůže hrubá a mírně lesklá.

Rozšíření

Žebrovník Waltlův je rozšířen přibližně v jižních dvou třetinách Pyrenejského poloostrova a také v severozápadním Maroku. Dnes se na základě molekulárně biologického výzkumu ale soudí, že se v rámci tohoto druhu jedná o dvě geograficky i geneticky vzájemně oddělené „rasy“, které možná budou v budoucnu odděleny jako samostatné druhy či poddruhy. Také bylo dokonce zjištěno, že populace žebrovníků žijící v Maroku je patrně umělého původu a byla zde v minulosti vysazena lidmi.

Velikost

V průměru dorůstá 25-30 centimetrů.

Ekologie

Ačkoli se u nás i jinde v zahraničí stále velmi často traduje, že žebrovníci žijí i ve volné přírodě pouze akvaticky, není to pravda. Ve skutečnosti navštěvují různé vodní nádrže hlavně za účelem rozmnožování a po té je většinou opouštějí. Někteří jedinci ale mohou ve vodě v trvalých tůních i po skončení rozmnožování nějaký čas setrvat, případně se do nich po delším či kratším pobytu na souši na nějaký čas vracet. Při takovémto „střídání“ zvířat ve vodě pak snadno vzniká dojem, že zde všichni žebrovníci žijí trvale.
K rozmnožování dochází převážně ve vlhkém a chladnějším období roku. Populace z jižních oblastí výskytu navštěvují vodní zdroje už v průběhu října a setrvávají v nich přibližně do března, severněji žijící populace pak od února do dubna. Ve vyšších polohách mohou ale žebrovníci i normálně zimovat a rozmnožování se potom odehrává v jarních měsících. Žebrovníci nejsou na kvalitu vody přiliž nároční a mohou navštěvovat i bahnité či mírně slané vodní zdroje.
V terestrické fázi mimo období rozmnožování je žebrovníky nesnadné nalézt, většinou pak v blízkosti vody a to především nedlouho po jejím opuštění. V této době jsou také aktivní převážně za soumraku či v noci, případně po vydatnějších deštích. Na souši se pak patrně schovávají v různých puklinách v zemi, v jeskynních či štolách. Zde mohou přečkávat i horké a suché období v takzvaném „letním spánku“. Byli také nalezeni i v hlubokých studnách.
Potrava: červi, měkkýši, pulci žab, larvy čolků, příležitostně malí hadi či dokonce vodní rostliny. Jsou schopni i dlouho hladovět.

Rozmnožování

Tento druh se rozmnožuje ve stálých nebo periodických zarostlých vodních nádržích. K nástupu rozmnožování dochází zpravidla na podzim, vodu pak dospělá zvířata popouštějí časně z jara. V období sucha, když dochází k vysychání vodních zdrojů a půdy, se žebrovníci pravděpodobně ukrývají pod zemí a probouzejí se až po období dešťů. Mláďata po metamorfóze vodu opouštějí a žijí pak v úkrytech na souši, aktivní jsou v noci.
Páření probíhá charakteristickým a v literatuře často citovaným podlezením a „zaklesnutím“ samcem zespodu pomocí svých předních končetin do končetin samice. V této poloze pár setrvává několik hodin, často ale i více než den. Po té samec uvolní jednu přední končetinu a navede samici její kloakou na jím předem odložený spermatofor. Vejce jsou lepena samicí na různé ponořené předměty, jejich počet je závislý na věku samice a může přesáhnou i 1000 kusů. Vývoj larev pak probíhá v závislosti na prostředí, většinou po dobu 3 až 4,5 měsíců. Metamorfovaná mláďata pak vodu opouštějí ve velikosti přibližně 12 cm. Pohlavně žebrovníci dospívají ve stáří 1,5 roku, někdy i dříve. V trvalých vodách lze pak někdy nalézt takzvané neotenické jedince, tito zůstávají po celý život v larválním stádiu a zachovávají si keříčkové žábry, v tomto stádiu se i rozmnožují.

Zajímavosti

I když žijí žebrovníci v teplejších oblastech, je jejich venkovní aktivita posunuta do chladnějšího období roku. Z tohoto důvodu bychom při chovu v lidské péči neměli dopustit překročení teploty jejich ubikace dlouhodoběji přes 22°C, nicméně při životě na souši snesou bez následků snad i 26°C. Pro jejich lepší pohodlí bychom jim tak měli zajistit dostatečně velkou a nepřiliž vlhkou souš, opatřenou několika úkryty. V zajetí se údajně tento druh dožívá 8 až 12 let, v přírodě 20 a snad i více let. V přírodě nicméně žebrovníky ohrožují volavky, čápi či užovka maurská (Natrix maura). Velmi ohrožující pro ně je i vliv člověka, zvláště silniční doprava a ničení jejich biotopů.
Ač se to u nás přiliž neví, jsou i žebrovníci, jako ostatně všichni ostatní evropští obojživelníci a plazi, zahrnuti to tzv. Bernské konvence. Třeba v západní Evropě je tak obchodování s nimi možné jen na základě předložené dokumentace o jejich původu.

Chov

Chov je možný v akvateráriu s výškou hladiny asi 20-30 cm. Na dně je umístěný hrubší písek, několik kamenů, kořeny a plovoucí rostliny. Přes léto je nutné udržovat teplotu okolo 21-24 °C a v zimním období ji snížit až na 6-8 °C. Žebrovníci se páří na podzim, samec si přidržuje samici předními končetinami na hřbetě. Samice si spermie udržuje životaschopné až do jara. Snáší několik set vajec, která umisťuje na předměty v akváriu, kameny i rostliny. Larvy se líhnou za 1-2 týdny. Jsou dlouhé asi 7-9 mm. Larvy první týden po vylíhnutí není nutné krmit, tráví ještě zásobní látky. Do pěti měsíců u nich dochází k metamorfóze (přeměna v dospělce). Krmíme je nitěnkami, larvami komárů a pakomárů, malými rybkami

Literatura

Carranza S., Arnold E., 2003: History of West Mediterranean newts, Pleurodeles (Amphibia: Salamandridae), inferred from old and recent DNA sequences. Systematics and Biodiversity 1 (3): 327- 337.

Carranza S., Wade E., 2004: Taxonomic revision of Algero-Tunisian Pleurodeles (Caudata: Salamandridae) using molecular and morphological data. Revalidation of the taxon Pleurodeles nebulosus (Guichenot, 1850). Zootaxa 488: 1- 24.
Kořínek M. (1999): Zoologická zahrada, RUBICO s.r.o., Olomouc

Odkazy a literatura

EN Fauna Europaea 2.4 [177844]

de Jong, Y.S.D.M. (ed.): Fauna Europaea [http://www.faunaeur.org] [jako Pleurodeles waltl Michahelles, 1830]
Datum citace: 9. březen 2012
EN IUCN Red List of Threatened Species 2018-1 [59463]

IUCN Red List of Threatened Species [http://www.iucnredlist.org/] [jako Pleurodeles waltl Michahelles, 1830]
Datum citace: 3. srpen 2018
EN Frost D. R.: Amphibian Species of the World [http://research.amnh.org/herpetology/amp...], American Museum of Natural History, New York, USA [jako Pleurodeles waltl Michahelles, 1830]
Datum citace: 22. leden 2011
DE Zootier-Lexikon [1690:rippenmolche]

Dollinger P.: Zootier-Lexikon
Datum citace: 26. listopad 2018
CZ Moravec J. (2001): České názvy živočichů IV. Obojživelníci (Amphibia), Národní muzeum, (zoologické odd.), Praha, 148 pp. [jako Pleurodeles waltl Michahelles, 1830]

Možnosti podílení se na BioLibu

Jste-li v systému přihlášení, můžete k libovolnému taxonu přidat jméno či synonymum v libovolném jazyce (a nebo tak navrhnout opravu jména chybného), popisy taxonu nebo další podtaxony.

Komentáře - 5