CZ EN
HLEDAT  

Profil taxonu

druh

myš ořechová
Dendromus mystacalis (Heuglin, 1863)

říše Animalia - živočichové »  kmen Chordata - strunatci »  třída Mammalia - savci »  řád Rodentia - hlodavci »  čeleď Muridae - myšovití »  rod Dendromus - myš

Další názvy

= myška ořechová

Obrázky

Velikost

LC – 40-70 mm, LCd – 60-90 mm, LTP – 15-20 mm, LA – 10-14 mm, G – 6-10(15) g

Popis

Vrchní stranu těla má myška ořechová rezavě hnědou až kaštanovou, na bocích přechází toto zbarvení ve žlutavě hnědou. Středem hřbetu se táhne tmavý „úhoří“ pruh, který se směrem od hlavy k ocasu zužuje (nemusí být ale vždy patrný). Spodní strana těla je bělavá až světle šedohnědá. Ocas je téměř lysý, svrchu tmavší, obvykle delší než tělo. Je částečně chápavý a slouží myšce při šplhání. Na třecích plochách stoliček jsou výrazné hrboly, což je důležitý znak pro všechny myši rodu Denromus. Velké oči a dlouhé hmatové vibrisy kolem tlamy prozrazují nočního živočicha.

Ekologie

Životním prostředím myšky ořechové jsou nejčastěji savany s řídkými lesíky či křovinami, ale nevyhýbá se ani blízkosti člověka a poměrně často ji lze zastihnout na ovocných plantážích. V horách vystupuje myška ořechová až do výšky přes 2000 m nad mořem. Naproti tomu se nevyskytuje v rozsáhlejších lesních komplexech a aridních oblastech. Nejhojnější je v místech, kde se vyskytuje „namirembe“ (Ageratum conyzoides) – nestařec hnidákovitý. Aktivní je převážně v noci, kdy šplhá v travinách a keřích a shání s si potravu. Při šplhání si vydatně pomáhá ovíjivým ocasem. Po zemi se pohybuje zřídka. Myšky ořechové jsou všežravé, ale převážnou část jejich jídelníčku tvoří rostliny – přibližně 75%, z toho nejčastěji listy bylin a trav. Semena a ostatní části rostlin jsou zastoupeny méně, živočišnou složku potravy tvoří z větší části hmyz a jeho larvy, pavouci a mnohonožky. V rovníkových oblastech nastává období rozmnožování většinou od listopadu do ledna, ale mláďata byla nalezena i v jiných částech roku. Zdá se, že v přírodních podmínkách mají tyto myšky mladé jen jednou ročně. Mláďata se rodí v hnízdech samic spletených z trávy, jsou holá a slepá. Obvyklý počet ve vrhu je 3-4. Délka březosti není zatím ještě přesně známa, odhaduje se na 21-25 dní. Také o délce života chybí spolehlivá data, podle příbuzných druhů se odhaduje na 3-4 roky.

Rozšíření

Myška ořechová obývá rozsáhlá území subsaharské Afriky. Typový exemplář byl popsán z území dnešní Etiopie. Areál jejího rozšíření je nespojitý a sahá od Etiopie na severu až na severovýchod Jihoafrické republiky, při čemž zcela vynechává Konžskou pánev. Dosud byla zjištěna v Angole, Konžské demokratické republice, Keni, Etiopii, Lesotu, Malawi, Mozambiku, Rwandě, Jihoafrické republice, Svazijsku, Tanzánii, Ugandě, Zambii a Zimbabwe. Na tomto rozsáhlém byly popsány dvě geografické rasy – kromě nominátní Dendromus mystacalis mystacalis to je ještě Dendromus mystacalis messorius, která však bývá někdy považována za samostatný druh. Její stavy jsou považovány za stabilní, proto je v Červené knize IUCN zařazena v kategorii LC.

Chov

K chovu volíme prostorné terárium, raději vyšší, vybavené trsy vysokých travin nebo obilí a dostatkem větví. Na substrátu příliš nezáleží, protože myšky ořechové téměř nehrabou – vyhovuje kočkolit, kukuřičná vřetena, písek - zato by měl být v ubikaci dostatek sena, ze kterého si stavějí hnízda. Podle možností dáváme myškám dostatek čerstvé trávy a jiného zeleného krmení, v zimním období listovou zeleninu. Jídelníček doplňujeme drobnějšími druhy zrní, vhodné je proso nebo senegalské proso v klasech, ovocem a kořenovou zeleninou, kterou však myšky příliš nezbožňují. Živočišnou stravu nahrazujeme cvrčky, moučnými červy (po těch však snadno tloustnou), kočičími granulemi nebo vařeným masem. Někteří jedinci ochotně přijímají i sušené krevetky. Pokud mají myšky dostatek zeleného krmení, nepořebují napájet, ale přesto neuděláme chybu, když v ubikaci bude automatická napáječka s vodou. Stejně tak by neměl chybět minerální blok nebo sépiová kost, zejména pokud myšky jeví tendenci, že by se mohly rozmnožovat. Chováme v párech nebo menších skupinách s jedním samcem, protože samci bývají vůči sobě značně nesnášenliví a jejich potyčky končí často vážným poraněním.
Autoři: Vladimír Motyčka, Hana Motyčková

Odkazy a literatura

EN IUCN Red List of Threatened Species 2018-1 [6446]

IUCN Red List of Threatened Species [http://www.iucnredlist.org/] [jako Dendromus mystacalis (Heuglin, 1863)]
Datum citace: 3. srpen 2018
EN Wilson D. E., Reeder D. M. (editors) (2005): Mammal Species of the World (MSW). A Taxonomic and Geographic Reference (3rd ed) [http://www.bucknell.edu/msw3] [jako Dendromus mystacalis Heuglin, 1863]
Datum citace: 5. prosinec 2008
CZ Anděra M. (1999): České názvy živočichů II. Savci (Mammalia), Národní muzeum, (zoologické odd.), Praha, 147 pp. [jako Dendromus mystacalis Heuglin, 1863]

Možnosti podílení se na BioLibu

Jste-li v systému přihlášení, můžete k libovolnému taxonu přidat jméno či synonymum v libovolném jazyce (a nebo tak navrhnout opravu jména chybného), popisy taxonu nebo další podtaxony.

Komentáře