CZ EN
HLEDAT  

Profil taxonu

druh

tarbík egyptský
Jaculus jaculus (Linnaeus, 1758)

říše Animalia - živočichové »  kmen Chordata - strunatci »  třída Mammalia - savci »  řád Rodentia - hlodavci »  čeleď Dipodidae - tarbíkovití »  rod Jaculus - tarbík

Obrázky


Velikost

Délka těla: okolo 10 cm
Délka ocasu: 15-25 cm
Hmotnost: 43-73 g

Popis

Tento tarbík je drobné zvířátko šedožlutě až okrově zbarvené, břicho je světlé. Ocas je zakončený černobílou chlupovou štětkou. Bílá skvrna na ocase slouží jako signalizační zařízení. Velké uši, chlupové štětičky na prstech, zvláštní zařízení v nosní dutině na zadržování vydechovaných vodních par slouží k životu ve vyprahlých oblastech.

Ekologie

Obývá pouště, polopouště, řídké háje a vystupuje i do hor. Žije v malých koloniích. Má noční aktivitu, přes den se ukrývá v norách, které si sám vyhrabává. Zde také přečkává ve stavu podobném zimnímu spánku vlhké a studené počasí. Samice rodí v noře po pětadvacetidenní březosti 2-4 mláďata. Velmi málo pijí, přestože se živí potravou s malým obsahem vody. V přírodě požírají semena trav, stonky a listy rostlin, hlízy a kořínky.

Rozšíření

Severní Afrika, Blízký Východ

Chov

Tarbíci jsou milá zvířata vhodná k chovu ve větším pouštním teráriu. Pro pár postavíme ubikaci o rozměru minimálně 120x80x60 DxŠxV. Na dno je vhodný jemný, ale neprašný nejlépe propraný říční písek. Nasypeme zde vrstvu vysokou 2-3 cm. Jako úkryty poslouží jeskyňky postavené z kamenů nebo jim poskytneme malé budky. Přestože jde o druh z velmi teplých oblastí není k chovu nutná příliš vysoká teplota, plně postačuje 23-26°C. Z tohoto důvodu jsou zřejmě v přírodě aktivní až za soumraku a v noci, v zajetí jsou však čilí i ve dne a není nutné zavádět obrácený denní režim. Na vystlání budek jim můžeme poskytnout suchou trávu nebo zvířecí chlupy. Rozmnožování v zajetí není ještě úplně běžné a ne vždy se odchov podaří. Samici s mláďaty zajistíme dostatek klidu a zbytečně ji nevyrušujeme.
Tarbíky krmíme směsí drobných semen (proso, lesknice, travní semeno, salátové a špenátové semínko... ), k této směsi přidáme obiloviny (oves, ječmen, pšenice, pohanka... ) a v malé míře i olejnatá semena (len, slunečnice, řepka). Vhodným doplňkem jsou i semena plevelů. Dále podáváme o jemné seno, zelené části rostlin a větvičky. Potravu doplníme nakrájenou zeleninou, ovocem a v menší míře můžeme podávat i hmyz. Voda na pití při šťavnatém krmení není nutná.

Literatura

Kořínek M. (2000): Velká kniha pro chovatele savců, RUBICO s.r.o., Olomouc

Mezitaxonové vztahy

predátor: Vulpes zerda (Zimmermann, 1780) - fenek

Odkazy a literatura

EN Wilson D. E., Reeder D. M. (editors) (2005): Mammal Species of the World (MSW). A Taxonomic and Geographic Reference (3rd ed) [http://www.bucknell.edu/msw3] [jako Jaculus jaculus Linnaeus, 1758]
Datum citace: 5. prosinec 2008
CZ Anděra M. (1999): České názvy živočichů II. Savci (Mammalia), Národní muzeum, (zoologické odd.), Praha, 147 pp. [jako Jaculus jaculus (Linnaeus, 1758)]

Možnosti podílení se na BioLibu

Jste-li v systému přihlášení, můžete k libovolnému taxonu přidat jméno či synonymum v libovolném jazyce (a nebo tak navrhnout opravu jména chybného), popisy taxonu nebo další podtaxony.

Komentáře