CZ EN
HLEDAT  

Profil taxonu

druh

buk lesní
Fagus sylvatica L.

říše Plantae - rostliny »  oddělení Magnoliophyta - rostliny krytosemenné »  třída Rosopsida - vyšší dvouděložné rostliny »  řád Fagales - bukotvaré »  čeleď Fagaceae - bukovité »  rod Fagus - buk

Vědecká synonyma

Fagus sylvatica var. atropunicea Weston
Fagus silvatica L. (misspelling) m

Málo dotčený
Časový rozsah:svrchní pliocén - recent

Obrázky


plod

borka


Taxon v check-listech zemí*

* Výčet zemí nemusí být kompletní

Velikost

Dorůstá výšky 35 (40) m. Průměr kmene stromů rostoucích v porostu bývá do 1 m, u soliterně rostoucích stromů větší.

Ekologie

Buk lesní je král stromů, pouze tento druh má optimum růstové (maximální rozměry jedince, maximální produkce biomasy) shodné s optimem rozšíření (vysoká konkurenceschopnost, z které vyplývá až 100 % podíl porostotvorných stromů v biocenóze). Prosperuje na optimálně vlhkých, dobře provzdušněných, humózních a minerálně bohatých půdách. Jeho konkurenceschopnost směrem k půdám těžkým (neprovzdušněným), vysýchavým nebo kyselým rychle klesá, a zde se ve větší míře uplatňují jiné dřeviny (jedle).
Listy nasazuje poměrně pozdě (je citlivý k pozdním mrazům), vyžaduje vegetační dobu alespoň 5 měsíců. Buky rostoucí vtroušeně ve smrčinách vyšších poloh s kratší vegetační dobou jsou neplodné, přirozené udržování této příměsi je závislé na přísunu semen z bučin rostoucích níže. Semena roznášejí hlodavci a ptáci, zejména sojky. Semena vypadávají před opadem listů, klíčí pouze ve tmě, zapadlé v hrabance nebo v mechu. Semenáčky vzcházejí pod mateřským porostem nebo i vedle mateřského porostu, v pásu ovlivněném stíněním lesa. Buky hromadně plodí vždy po několika letech, tím je udržována početnost specializovaných konzumentů semen (i semenáčků) na nízké úrovni určované neplodnými roky.
V rozsáhlých bučinách semenáčky dobře odrůstají okusu zvěře, v malých porostech (rezervacích obklopených kulturními smrčinami) často zvěř blokuje přirozený vývoj lesa. Mufloni několikaleté stromky vytrhávají a požírají, jelenovití je pouze okusují.
Zvláštní adaptací buku je tvorba vysoké vrstvy opadanky. Opadané listy buku se pomalu rozkládají, obsahují látky brzdící rozvoj plísní a část listů opadává až na jaře, čímž je rovněž prodlužována doba jejich rozkladu. Hluboká nastýlka je příznivější pro klíčení semen buku, oproti jiným menším semenům. Jarní opad listů rovněž zajišťuje stínění půdy a tlumení růstu bylin vegetujících v předjaří. Dalším „opatřením“ proti konkurenci jiných rostlin je, že velký podíl srážkové vody je sváděn po hladkých kmenech přímo do půdy a v důsledku toho povrchové vrstvy hrabanky více vysychají. Rytí prasat divokých nebo i domácích (pastva bagounů) v bukové hrabance způsobuje příznivější podmínky pro uchycení jiných rostlin, zejména jedle bělokoré.
Dynamika bukových porostů je popisována jako příklad malého vývojového cyklu lesa. Fáze zmlazení, dorůstání, zralosti, rozpadu a přežívání jsou dobře diferencované a vyvíjejí se na větších plochách (ary až hektary). Přirozené odbočky vývoje lesa k přechodně nelesním biocenózám však nejsou zvláštností.
Buk je dominantní dřevinou v biotopech (Katalog biotopů ČR): L5.1 – květnaté bučiny, L5.2 – horské klenové bučiny, L5.3 – vápnomilné bučiny, L5.4 - acidofilní bučiny a tvoří významnější příměs v biotopech L3.3 – karpatské dubohabřiny, L3.4 - panonské dubohabřiny a L4 – suťové lesy.

Rozšíření

V ČR jsou optimální podmínky pro růst buku v nadmořských výškách 500 - 800 m, běžně roste ve výškám 300 - 1000 m nad mořem, ve zvláštních případech již ve 120 m n. m. (inverzní rokle u Hřenska) až do 1250 m n. m. (horské jižní svahy). V Alpách vytváří porosty do 1500 m n. m.
Celkově je rozšířen v Evropě po jih Velké Británie a Švédska, na východ do západní Urajiny. V jižní Evropě se vyskytuje v horách Balkánského poloostrova, na ostrovech Korsika a Sicilie, v Pyrenejích a Apeninách.

Mezitaxonové vztahy

parazit: Cryptococcus fagisuga Lindinger, 1936 - červec bukový, Hartigiola annulipes (Hartig, 1839) - bejlomorka bučinová, Phytophthora cactorum (Lebert & Cohn) J. Schröt. 1886 - plíseň kaktusová

symbiont (mutualista): Abies alba Mill. - jedle bělokorá

spásač: Xylotrechus rusticus (Linnaeus, 1758) - tesařík pestrý, Anoplodera rufipes (Schaller, 1783) - tesařík rudonohý, Caliroa annulipes (Klug, 1814) - pilatka lipová, Fallacia elegans (Faldermann, 1837), Purpuricenus kaehleri (Linnaeus, 1758) - tesařík broskvoňový, ...

Podřízené taxony

Počet záznamů: 10

kultivar Fagus sylvatica 'Atropunicea' - buk lesní nachový

Fagus sylvatica 'Atropunicea' - 0000000000 1

kultivar Fagus sylvatica 'Laciniata' - buk lesní dřípatý

Fagus sylvatica 'Laciniata' - 0000000000 1

kultivar Fagus sylvatica 'Roseomarginata' - buk lesní lemovaný

Fagus sylvatica 'Roseomarginata' - 0000000000 1


Odkazy a literatura

CZ Danihelka J., Chrtek J., Kaplan Z., Wild J. (23. 1. 2011): Seznam jmen cévnatých rostlin použitých v nálezové databázi květeny České republiky [http://www.ibot.cas.cz/index.php?p=sezna...], Botanický ústav AV ČR [jako Fagus sylvatica L.]
Datum citace: 21. listopad 2013
CZ Kubát et al. (2002): Klíč ke květeně České republiky, Academia, Praha [jako Fagus sylvatica L.]
EN Danihelka J., Chrtek J. Jr. & Kaplan Z. (2012): Seznam cévnatých rostlin květeny České republiky, Preslia 84: 647–811 [jako Fagus sylvatica L.]
Datum citace: 19. září 2014

Možnosti podílení se na BioLibu

Jste-li v systému přihlášení, můžete k libovolnému taxonu přidat jméno či synonymum v libovolném jazyce (a nebo tak navrhnout opravu jména chybného), popisy taxonu nebo další podtaxony.

Komentáře


Vysvětlivky

m synonymum vzniklé chybou ve jménu (misspelling)