CZ EN
HLEDAT  

Profil taxonu

druh

pekari páskovaný
Pecari tajacu (Linnaeus, 1758)

říše Animalia - živočichové »  kmen Chordata - strunatci »  třída Mammalia - savci »  řád Cetartiodactyla - sudokopytníci »  čeleď Tayassuidae - pekariovití »  rod Pecari - pekari

Vědecká synonyma

Tayassu tajacu (Linnaeus, 1758)
Dicotyles tajacu

Málo dotčený LC

Obrázky


mládě

Pecari tajacu sonoriensis - pekari páskovaný

Pecari tajacu sonoriensis - pekari páskovaný

Autor: Klaus Rudloff

lebka

Pecari tajacu - pekari páskovaný

Autor: Pavel Zuber

Pecari tajacu - pekari páskovaný

Autor: Pavel Zuber

Pecari tajacu - pekari páskovaný

Autor: Pavel Zuber

Velikost

Hmotnost: 15-25 kg
Délka těla: 80-100 cm
Délka ocasu: do 5 cm
Výška v kohoutku: až 50 cm

Popis

Podobá se malému prasátku s dlouhou štětinatou, tmavě zbarvenou srstí a světlejší bělavou páskou táhnoucí se od lopatek až na hrdlo.

Ekologie

Obývají spíše stepní i křovinaté lokality a okraje lesních komplexů. V přírodě je poměrně hojný, ale je často loven pro chutné maso. Má poměrně špatný zrak, dobrý sluch a vynikající čich. Žijí v malých rodinných skupinách většinou o 10-15 členech. Jednotlivá zvířata se poznají podle pachu vydávaného zvláštní kožní žlázou, která je umístěná na hřbetě. Převážnou část potravy tvoří výhony rostlin, plody, bobule, semena, hlízy a v menší míře také hmyz a drobní obratlovci.

Rozšíření

Jižní část Severní Ameriky až po Nové Mexiko, Arizona a Texas v USA, Střední Amerika a velká část Jižní Ameriky až po Argentinu

Chov

Pekari se chovají v menších ubikacích s výběhem, jsou velmi pohybliví proto by výběh měl být raději větší, minimální velikost pro pár zvířat je 6x4 m. Neryjí tak intenzivně jako prasata, proto výběh nemusí mít hluboké základy. Ve vnitřní ubikaci zhotovíme alespoň dva kotce, abychom v případě potřeby mohli zvířata rozdělit, oddělit březí samici nebo odstavit mláďata. V nebezpečí se všichni členové stáda postaví nepříteli a mohou být útoční i vůči člověku, ostrými zuby dokáží způsobit hluboká poranění. Dobře aklimatizovaným zvířatům naše podnebí nečiní potíže a vytápění není nezbytně nutné. Nejvhodnější jsou stáje, kde teplota v zimním období neklesá pod 10°C, při odchovu mláďat raději přitápíme na 10-15°C. Pekari se chovají v párech nebo ve skupinkách. Bylo prokázáno, že samci pekari páskovaných se nepáří se svými potomky, proto je nutné při chovu ve skupinách občas samice obměnit. Zde se narazí na problematické zařazení nového jedince do skupiny, zvířata se poznávají podle pachu a neznámé zvíře napadají a mohou ho i usmrtit. K rozmnožování dochází po celý rok, není vázané na roční období a obvykle nečiní větší potíže. Březost trvá pět měsíců, samice rodí jedno až tři mláďata, zpravidla bývají ve vrhu jen dvě. Před porodem jí poskytneme dostatek sena a slámy, ze které si postaví hnízdo. Matka je kojí až dva měsíce a pohlavně dospívají do jednoho a půl roku. Samice mívá obyčejně jeden vrh do roka.
Potřebují kvalitní krmení s dostatkem živočišných i rostlinných bílkovin. Podává se jim šrotovaná pšenice, ječmen, kukuřice, sója, vařená rýže, ovesné vločky a vařené brambory. Přidává se nejrůznější nakrájené ovoce, kořenová i listová zelenina a řepa. Velmi důležitá je živočišná složka potravy, která tvoří asi 1/5-1/4 krmné dávky. Vhodné je namleté libové vařené i syrové maso, jednodenní kuřata, drobní hlodavci, tvaroh, vařená vejce a psí peletovaná krmiva. Odstavená mláďata, březí a kojící samice dostávají větší podíl živočišných bílkovin, mléko a mléčné výrobky. Potravu podáváme dvakrát denně, jedno krmení tvoří jadrná krmiva, okopaniny a živočišná složka, vše se smíchá s malým množstvím teplé vody na hustou kaši. Druhé krmení tvoří ovoce, zelenina a zelené krmení (luční tráva, vojtěška, zelená kukuřice, větve stromů s listy...). Potravu doplníme o minerální a vitamínové směsi. Na pití dostávají čistou vodu.

Literatura

Kořínek M. (2000): Velká kniha pro chovatele savců, RUBICO s.r.o., Olomouc
Kořínek M. (1999): Zoologická zahrada, RUBICO s.r.o., Olomouc

Mezitaxonové vztahy

predátor: Panthera onca (Linnaeus, 1758) - jaguár

parazit: Amblyomma pecarium Dunn, 1933 - klíště pekaří

Zařazené taxony

Počet záznamů: 14

poddruh Pecari tajacu angulatus Cope, 1889

Pecari tajacu angulatus

poddruh Pecari tajacu bangsi Goldman, 1917
poddruh Pecari tajacu crassus Merriam, 1901
poddruh Pecari tajacu crusnigrum Bangs, 1902
poddruh Pecari tajacu humeralis Merriam, 1901
poddruh Pecari tajacu nanus Merriam, 1901
poddruh Pecari tajacu nelsoni Goldman, 1926
poddruh Pecari tajacu niger J. A. Allen, 1913
poddruh Pecari tajacu nigrescens Goldman, 1926
poddruh Pecari tajacu patira Kerr, 1792
poddruh Pecari tajacu sonoriensis Mearns, 1897

Pecari tajacu sonoriensis

poddruh Pecari tajacu tajacu Linnaeus, 1758
poddruh Pecari tajacu torvus Bangs, 1898

Pecari tajacu torvus

poddruh Pecari tajacu yucatanensis Merriam, 1901

Pecari tajacu yucatanensis


Odkazy a literatura

EN Wilson D. E., Reeder D. M. (editors) (2005): Mammal Species of the World (MSW). A Taxonomic and Geographic Reference (3rd ed) [http://www.bucknell.edu/msw3] [jako Pecari tajacu Linnaeus, 1758]
Datum citace: 5. prosinec 2008
DE Zootier-Lexikon [620:pekaris]

Dollinger P.: Zootier-Lexikon
Datum citace: 21. listopad 2018
CZ Anděra M. (1999): České názvy živočichů II. Savci (Mammalia), Národní muzeum, (zoologické odd.), Praha, 147 pp. [jako Pecari tajacu (Linnaeus, 1758)]

Možnosti podílení se na BioLibu

Jste-li v systému přihlášení, můžete k libovolnému taxonu přidat jméno či synonymum v libovolném jazyce (a nebo tak navrhnout opravu jména chybného), popisy taxonu nebo další podtaxony.

Jména (nepotvrzené) - 1
Komentáře