Hlava široká, zploštělá, s nápadnými příušními žlázami (parotidami). Tělo zavalité a válcovité. Na bocích 11 až 12 příčných rýh. Ocas válcovitý, ze stran zploštělý, tupě zakončený. Nápadné žlutočerné zbarvení představuje výstražné (aposematické) zbarvení.
Celková délka nejčastěji do 20 cm.

Vlhké listnaté a smíšené lesy v okolí potůčků a pramenišť. Preferuje zarostlé a suťovité svahy, kde nacházejí dostatek úkrytů.

Potrava: žížaly, slimáci, hmyz, pavouci a další bezobratlí.

Aktivita: převážně noční, ve dne za deštivého počasí.

Rozmnožování: převážně v druhé polovině roku v létě a na podzim, vždy na souši. Samec nesoucí samici na zádech odkládá spermatofor („balíček spermií“), který samice nasaje do kloaky.

Vývoj: oplozená vajíčka se vyvíjejí v těle samice, na jaře samice rodí larvy do potůčků. Celkový počet larev je obvykle 20 – 30.

Západní a střední Evropa včetně Apeninského poloostrova a Balkánu. V ČR se vyskytuje mozaikovitě na území celého státu s výjimkou jižních Čech, kde je nalézán jen na nemnoha místech.

Mlok skvrnitý se u nás prakticky nechová ani neprodává. Problém je asi hlavně z důvodu jeho nároku na nižší teplotu, ta by totiž rozhodně neměla dlouhodobě přesáhnout 20°C. Musíme si uvědomit skutečnost, že již v průběhu jara dochází k pozvolnému zvyšování denních teplot a člověk to přitom ani nevnímá. Nicméně v bytě i na volném prostranství venku je pro tato zvířata již příliš horko. Takto držení jedinci jsou v trvalém stresu, jejich imunitní systém se oslabuje a pak bohužel často hynou na tzv. „mločí mor“, který vzniká hlavně působením patogenních bakterií. Tyto bakterie jsou jinak běžně zastoupeny v přírodě a zdravým jedincům nevadí. Nároky na nižší teplotu mají ostatně dle mého názoru ocasatí obojživelníci všeobecně, proto se tato skupina živočichů běžně s úspěchem nechová. Dokonce i druhy žijící v jižních oblastech lze totiž zastihnout aktivní jen na chladnějších místech (převážně v horách) a nebo v jen pro ně klimaticky vhodnou dobu (v zimě).
Všichni v Evropě žijící ocasatí obojživelníci jsou navíc zahrnuti v tzv. Bernské konvenci. Jedná se o mezinárodní úmluvu o ochraně evropských planě rostoucích rostlin, volně žijících živočichů a přírodních stanovišť. Druhy v úmluvě zahrnuté tak nelze pro účely chovu opatřovat odchytem v přírodě a je možné je získat jen z registrovaných chovů. Druhy žijící na území našeho státu pak lze držet v lidské péči jen na základě udělené výjimky ze zákona o ochraně přírody a krajiny č. 114/1992 Sb.